5 věcí, které musíte zvážit před koupí akumulační krbové vložky

Další výhodou je menší tvorba dehtu a sazí. Při spodním zapalování se dřevo nedokonale spaluje, vzniká více kondenzátu, který se usazuje ve skle kamen i v komíně. Horní zapalování zajišťuje vyšší teplotu spalování a dokonalejší hoření. Výsledkem je čisté sklo, méně údržby a také bezpečnější provoz, protože se snižuje riziko vznícení sazí v komíně. Navíc – oheň vidíte hned od začátku, takže nemusíte čekat, až se rozhoří, a můžete si v klidu vychutnat první jiskry.

Jak správně topit a kam umístit vložku Než vložku zapálíte, ověřte si, že je obestavba z akumulačního materiálu, ne z obyčejných cihel. Šamotové tvárnice mají specifické tepelné vlastnosti – špatně vedou teplo, ale dobře ho akumulují. Obyčejná cihla funguje jen jako konstrukční prvek. Důležité je také topit správně: používejte suché dřevo s vlhkostí do dvaceti procent. Při vlhkém dřevě teplo vzniká jen minimum a akumulační hmota se pořádně nenahřeje. Většina tepla pak uniká komínem, což poznáte podle mastného a studeného skla.

Šamotová vyzdívka je tepelným srdcem kamen. Její stav určuje, jak efektivně kamna hoří, jak dlouho drží teplo a hlavně, zda je provoz bezpečný. Mnoho domácích kutilů si ale poškození všimne příliš pozdě – až když se na plášti objeví praskliny nebo kamna začnou kouřit barvy stěn do obýváku místnosti. Přitom stačí pravidelně kontrolovat několik míst a vědět, na co se zaměřit.

Jak číst plamen a regulovat přívod vzduchu Žlutý a svítivý plamen znamená, že ve spalinách hoří drobné částečky uhlíku, které se nestačily dokonale smísit se vzduchem. Modrý plamen naopak signalizuje dostatek kyslíku a téměř dokonalé spalování. Pro efektivní topení je ideální dosáhnout světle modrého plamene u hořáků, ale u dřeva je to složitější. Dřevo totiž není homogenní palivo – jeho hoření ovlivňuje vlhkost, hustota i obsah pryskyřice.

Prvním zásadním faktorem je hmotnost a podlaha. Akumulační vložka s obestavbou běžně váží i více než tunu. Samotná vložka je přitom jen jádro; celá sestava s obezděním je mnohem těžší. Podlaha pod ní proto musí mít dostatečnou nosnost. Pokud stavíte krb do staršího domu, nechte si spočítat statiku. Podcenění tohoto bodu může vést k prasklinám v podlaze nebo v horším případě k propadnutí konstrukce.

Nejčastější chybou bývá přetápění. Lidé do akumulační vložky naloží obrovskou dávku dřeva, aby se rychle ohřáli. Tím akumulační hmotě natopí tak, že pak celou noc i další den sálá nesnesitelné horko. Teplotu na povrchu vložky si ověřte měřením – optimální je povrchová teplota kolem šedesáti až osmdesáti stupňů. Při vyšší teplotě hrozí jednak přehřátí místnosti, ale i trhlinky v obestavbě. Dbejte proto na to, abyste přikládali pouze doporučené množství paliva.

Když už oheň hoří, nechte ho aspoň pět minut pracovat bez zásahu. Časté přikládání a rozhrabávání rozbije žhavou vrstvu a oheň znovu zadusí. Pokud se přesto stane, že podpal nechytí, nezačínejte znovu od začátku, ale přidejte suchou kůru po stranách – ne doprostřed. Tím donutíte vzduch proudit skrz žhavé jádro. A když už máte vše na suchu a ve správné velikosti, rozdělání ohně bude otázkou jedné zápalky.

Pokud chcete využít horní zapalování naplno, věnujte pozornost i velikosti polen. Největší kusy by měly mít průměr zhruba jako vaše zápěstí, menší pak jako palec. Třísky na vrcholu by měly být opravdu drobné a suché. A ještě jedna rada – nešetřete podpalovačem. Kvalitní podpalovač z pilin a vosku nebo jen suché třísky zajišťují rychlé vzplanutí. Vyhnete se tak situaci, kdy papír shoří příliš rychle a oheň zhasne, protože nestihl chytit dřevo. Horní zapalování není žádná věda, ale vyžaduje trochu cviku. Jakmile ho zvládnete, už se nevrátíte k starému způsobu.

Akumulační krbová vložka není obyčejná kamna na dřevo. Její princip spočívá v tom, že masivní akumulační hmota (šamot, kámen nebo speciální keramika) pohlcuje teplo z ohně a poté ho sálá do místnosti dlouhé hodiny po vyhasnutí. Díky tomu topíte jednou až dvakrát denně a domov zůstává teplý klidně i přes noc. Než se ale rozhodnete pro pořízení, byt v paneláku měli byste vědět, co takové zařízení obnáší v praxi.

Celý proces začíná zahřátím dřeva na teplotu kolem 200–300 °C. Při této teplotě se začínají uvolňovat těkavé látky – hlavně oxid uhelnatý, methan a další uhlovodíky. Pokud je teplota dostatečně vysoká a přístup kyslíku dobrý, tyto plyny se vznítí a vytvoří plamen. Typickou chybou je přikládat na malý oheň velké kusy dřeva, které jen doutnají a kouří, protože těkavé látky nestíhají hořet – vzniká tak spousta sazí a dehtu, který se usazuje v komíně.

If you have any thoughts about the place and how to use zdroj, dokončení interiéru you can make contact with us at our internet site.