Domácí krmivo pro kočky, na kterém si snadno pochutnají i vyhnou se di…

Vlastní příprava kočičího krmiva může být skvělým způsobem, jak kontrolovat složení stravy a vyhnout se průmyslovým konzervám plným přídatných látek. Než ale začnete vařit, musíte pochopit, že kočka je obligátní masožravec. To znamená, že její trávicí systém je uzpůsobený na zpracování živočišných bílkovin a tuků, nikoliv obilovin nebo ovoce. Pokud tedy domácí strava neobsahuje dostatek taurinu, argininu, vitamínů A a D a vápníku, hrozí vaší kočce vážné zdravotní problémy, od srdečních chorob po poruchy kostry.

Pozor na žihadlo, které zůstalo v tlamě. U včely je doprovázené váčkem s jedem, a pokud na něj zatlačíte, vstříknete do tkáně další dávku. Žihadlo proto nevytahujte pinzetou ani nehty – pokud je vidět, zkuste ho opatrně vyškrábnout tupou stranou nože nebo karty. Pokud není vidět, nechte to být a raději se soustřeďte na dopravu k veterináři. U vosy žihadlo nezůstává, bodne víckrát, ale pak už se nemusíte ničím zabývat.

Pamatujte, že každá kočka je jiná a co vyhovuje jedné, nemusí sedět druhé. Sledujte její kondici, kvalitu srsti, chuť k jídlu a pravidelnost stolice. Pokud si nejste jistí, nechte si sestavit jídelníček na míru u veterinárního nutricionisty. Domácí krmení je sice časově náročnější, ale když se dělá správně, odmění se vám spokojenou a zdravou kočkou, která vám bude dělat radost dlouhé roky.

Užitečným doplňkem jsou dentální pamlsky a hračky určené na čištění zubů. Měly by být dostatečně tuhé, aby nutily kousat, ale ne tak tvrdé, aby mohly zlomit zub. Ideální je materiál, který se pod tlakem mírně poddá, jako je surová kůže nebo speciální guma s výstupky. Nikdy ale nedávejte zvířeti kosti, zejména kuřecí nebo vepřové – tříští se a mohou způsobit perforaci střeva. U koček se osvědčily speciální krmné dávky s vláknitou strukturou, které při kousání působí jako abrazivo, ale opět platí, že nenahradí kartáček.

Kromě kartáčku existují i další pomůcky, které ale nenahradí mechanické odstranění plaku. Žvýkací hračky a dentální pamlsky pomohou částečně, ale jejich účinek je omezený. Častou chybou je spoléhat se jen na ně nebo na speciální granule, které sice snižují tvorbu zubního kamene, ale nedokážou vyčistit mezizubní prostory. Pokud zvíře kartáček kategoricky odmítá, zkuste gázu namotanou na prst nebo jednorázové prstové kartáčky. Důležité je pravidelné tempo — alespoň třikrát týdně.

Častou chybou je, že majitelé psa při otevírání dveří pouštějí bez dozoru. Štěně se naučí, že dveře jsou brána k dobrodružství, rekonstrukce koupelny krok za krokem a proto je třeba ho držet na vodítku až do chvíle, kdy je zcela klidné. Další chyba je trestat štěně za to, že skáče – trest zvyšuje napětí a pes pak může být ještě více vystresovaný. Místo trestu použijte pozitivní motivaci, ale buďte důslední: pokud jednou dovolíte, aby se pes vrhl ke dveřím, podkopáváte celý výcvik.

Dbejte na to, aby výcvik probíhal v krátkých blocích, maximálně pět až deset minut, a vždy končil úspěchem. Pokud štěně nezvládá situaci, vraťte se o krok zpět – třeba jen dotyk kliky. Nezapomínejte, že klidné chování u dveří není jen o povelu „sedni", ale o celkovém nastavení psa. Pravidelným opakováním se z klidného čekání stane přirozený návyk, který vám ušetří mnoho starostí a zajistí, že návštěvy budou probíhat v pohodě.

Typickou chybou je čekat na viditelné potíže. Zvířata instinktivně skrývají bolest – pes může žrát normálně i s vážným zánětem dásní, kočka zase začne polykat granule celé, čímž si ničí žaludek. Varovné signály jsou: nadměrné slinění, tlapkou si tře tlamu, změna chuti k jídlu, nebo naopak zápach z tlamy, který přetrvává i po krmení. Pokud si nejste jistí, zkontrolujte zuby jednou měsíčně: zvedněte pysk a podívejte se na linii dásně. Měla by být růžová a pevná, bez zarudnutí a bez bílých či žlutých usazenin u kořene.

Další častou chybou je používat kuchyňské zbytky, uzeniny, koření, cibuli, česnek nebo hroznové víno. Tyto suroviny jsou pro kočky toxické a i malé množství může vyvolat zažívací potíže, anémii nebo poškození ledvin. Kočičí jídlo musí být bez soli, bez koření a bez přidaného cukru. Ideální je maso povařit ve vodě nebo v nesoleném vývaru, poté rozmixovat na kaši a smíchat s rýží nebo zeleninou, ale jen v malém poměru – maximálně dvacet procent z celkové dávky, a to nejlépe vařenou dýní nebo cuketou.

Nezapomínejte, že kočka je zvyklá jíst malé porce několikrát denně. Dospělou kočku krmte dvakrát až třikrát denně, ale vždy stejné množství, aby si udržela stabilní váhu. Pokud začnete s domácí stravou, přecházejte postupně, během alespoň deseti dnů, abyste předešli zvracení a průjmu. Sledujte také pitný režim – domácí krmivo má nižší obsah vody než konzervy, proto kočce vždy zajistěte čerstvou vodu, ideálně z fontány, která ji podpoří v pití.