Separační úzkost u psů: signál, který většina majitelů přehlédne

Co dělat, když se nehoda přesto stane? I přes nejlepší snahu se nehodám nevyhnete. Důležité je, dokončení interiéru jak na ně zareagujete. Pokud štěně přistihnete přímo při činu, okamžitě ho přerušte hlasitým „ne" a vezměte ho ven. Tam ho pochvalte, pokud dokončí potřebu venku. Naopak pokud nehodu najdete až později, nemá smysl štěně napomínat – ono si spojí trest s tím, co právě dělá, ne s tím, co se stalo před hodinou. Úklid provádějte bez emocí, ideálně pomocí enzymatického čističe, který odstraní zápach úplně.

Důležité je také správně dávkovat. Množství krmiva se obvykle uvádí v gramech na den a mělo by být rozděleno do více porcí. Obecně platí, že štěně do tří měsíců věku by mělo jíst čtyřikrát až pětkrát denně, od tří do šesti měsíců třikrát až čtyřikrát, a po půl roce stačí dvě až tři dávky. Tato frekvence podporuje trávení a zabraňuje přetěžování žaludku. Nikdy nenechávejte misku s krmivem celý den volně přístupnou, protože to vede k přejídání a obezitě.

První týdny po příchodu domů držte režim, na který bylo štěně zvyklé od chovatele. Pokud nevíte, jak vypadal, začněte u tří až čtyř jídel denně. Množství rozdělte rovnoměrně a dodržujte stejné časy. Štěně potřebuje pravidelnost, aby se jeho trávení stabilizovalo. Vodu měňte dvakrát denně a misku po každém jídle umyjte. Rozhodně nenechávejte granule celý den volně k dispozici – štěně si neumí samo regulovat příjem a může se přejídat.

Plán očkování ale nekončí třetí dávkou. Po roce věku je nutné provést první přeočkování, které obvykle zahrnuje vakcinaci proti vzteklině a infekčním chorobám. Poté se očkuje každé 1–3 roky podle typu vakcíny a místních předpisů. Pokud tento roční interval vynecháte, pes může ztratit imunitu a být opět náchylný k nemocem. Proto si poznamenejte datum do kalendáře a pravidelně navštěvujte veterináře – prevence je vždy levnější než léčba.

Výcvik štěněte na nočník je jednou z prvních věcí, které nový majitel řeší. Nejde o zázraky, ale o systém, trpělivost a důslednost. Pokud pochopíte, jak štěně vnímá své tělesné potřeby, můžete se vyhnout většině nepříjemných situací. Klíčové je začít hned první den, kdy si štěně přivezete domů, a dodržovat jednoduchá pravidla. Těchto sedm kroků vám pomůže nastavit režim, který oceníte vy i pes.

Druhý zásadní bod: vyberte jedno konkrétní místo venku a choďte tam pokaždé. Štěně se rychle naučí, že toto je jeho toaleta, pokud tam zachytíte jeho potřebu a hned ho pochválíte. Klidně mu dejte pamlsek nebo ho nadšeně pochvalte – pozitivní posílení funguje spolehlivě. Důležité je také správné načasování: jakmile štěně začne kroužit, čmuchat u země nebo usedavě kňučet, okamžitě ho vezměte ven. Toto jsou typické signály, které nesmíte přehlédnout. Pokud je ignorujete, nehoda je na spadnutí.

V neposlední řadě si uvědomte, že každé štěně má své tempo. Některá se naučí za čtrnáct dní, jiná potřebují dva měsíce. Důležité je být trpělivý a konzistentní. Nikdy nepřeskakujte noční vycházky, i když se vám nechce z postele. Pokud budete důslední a budete dodržovat výše uvedené kroky, nehody se začnou objevovat čím dál méně často a vy budete mít konečně klid. Až se to stane, odměnou vám bude čistá podlaha a spokojený pes, který ví, co se od něj čeká.

Trénink odchodu, který skutečně funguje Základem je postupná desenzibilizace na vaše odchody. Začněte s krátkými intervaly, kdy odejdete jen na pár sekund, a postupně je prodlužujte. Důležité je, abyste při odchodu i návratu zůstali klidní – žádné dramatické loučení ani vítání. Tím psovi dáváte signál, že odchod je běžná věc, ne důvod k panice. Vyvarujte se ale časté chyby: pokud pes zvládne krátkou absenci, neznamená to, že zvládne hned hodinu. Délku pobytu navyšujte opravdu postupně a vždy se vracejte dřív, než pes začne jevit známky stresu. Jinak trénink ztrácí smysl.

Další častou chybou je nechat štěně venku před dokončením očkování. Většina veterinářů doporučuje, aby štěně s neúplným očkováním nenavštěvovalo místa, kde se pohybují neznámí psi, a nepřišlo do kontaktu s jejich trusem. To ale neznamená, že musí žít v izolaci – naopak, socializace v bezpečném prostředí (např. zahrada přátel) je důležitá pro psychický vývoj. Jen je třeba vyhnout se psím parkům a veřejným plochám až do doby, než má štěně kompletní očkování.

Šestým krokem je sledování signálů a jejich rychlá reakce. Kňučení, očichávání země, točení se na místě, náhlé přerušení hry – to vše jsou varovné signály. Čím rychleji zareagujete, tím dřív štěně pochopí, že venku je to správné místo. Pokud signály ignorujete, štěně se naučí, že je stejně nevyvedete, a přestane je dávat najevo. Sedmým krokem je pak odměňování správného chování – nejen pamlskem, ale i nadšeným hlasem a pohlazením. Když štěně udělá potřebu venku, berte to jako slavnostní okamžik. To je nejsilnější motivace pro další učení.

If you liked this write-up and you would like to receive additional info pertaining to OsvěTlení v obýváku kindly browse through the web-site.