Krmení kvásku, o kterém většina chovatelů mlčí
Pokud přecházíte z granulí na domácí stravu, dělejte to postupně. První týden smíchejte čtvrtinu domácího jídla se třemi čtvrtinami granulí, druhý týden půl na půl, třetí týden tři čtvrtiny domácího a čtvrtinu granulí. Tím dáte psímu trávení čas si zvyknout. Pokud pes začne mít průjem nebo zvracení, vraťte se o krok zpět a poraďte se s veterinářem.
Zvěř s chronickým onemocněním ledvin, cukrovkou nebo zažívacími potížemi by kvásek dostávat neměla bez konzultace s veterinářem. Kvásek totiž obsahuje živé kvasinky, které mohou fermentovat v žaludku a způsobovat plynatost nebo zhoršit stav. U štěňat a koťat do jednoho roku je lepší se kvásku úplně vyhnout – jejich trávicí systém ještě není dostatečně zralý na takto aktivní kultury.
Ideální je podávat pouze čerstvě nakrmený kvásek v aktivní fázi, tedy 4–6 hodin po přikrmení moukou a vodou. V tomto stavu obsahuje maximum prospěšných bakterií a kvasinek a minimum alkoholu a kyselin. Množství by mělo být opravdu malé – rady pro rekonstrukci psa stačí jedna čajová lžička, pro kočku polovina. Kvásek nikdy nemíchejte do horkého krmiva, vysoká teplota ničí živé kultury a mění jeho účinek.
Co dělat, když pes v autě zvrací nebo je neklidný Někteří psi trpí kinetózou, tedy nevolností při jízdě. Projevuje se nadměrným sliněním, kňučením nebo zvracením. Před jízdou jim podejte lehké jídlo nejméně tři hodiny předem a během cesty jim dávejte jen malé množství vody. Existují i speciální preparáty proti nevolnosti, ale vždy je konzultujte s veterinářem. Pokud pes nezvládá cestu autem, zkuste mu vytvořit klidné prostředí – deku s jeho vůní, případně feromonový obojek. Pomalu si zvykejte na to, že pes spojí auto s něčím příjemným, třeba s procházkou na oblíbeném místě.
Nezapomínejte, že štěně se učí celý první rok života. Pokud se mu nedaří, vraťte se o krok zpět a cvičte v méně náročném prostředí. Spolehlivé přivolání mezi psy není o tom, že štěně poslouchá, ale o tom, že ho naučíte, že vy jste vždy zajímavější než jakýkoli jiný pes. Trpělivost a konzistence přinesou výsledky rychleji než jakékoli zkratky.
Častou chybou je volání štěněte v okamžiku, kdy už je příliš vzrušené. Pokud vidíte, že se pes blíží a štěně se začíná napínat, zavolejte dřív, než dojde k plné koncentraci na druhého psa. Použijte specifický tón hlasu, který štěně zná z tréninku, osvětlení v obýváku a podpořte ho pohybem – třeba podřepnutím nebo tlesknutím. Jakmile štěně přijde, vždy ho odměňte, i když přišlo pomaleji, než byste si představovali. Jinak příště nebude mít důvod přiběhnout rychleji.
Jaké chyby nejčastěji zhoršují separační úzkost? První velkou chybou je nechávat psa samotného hned po náročné fyzické aktivitě. Vyčerpaný pes sice usne, ale po probuzení se ocitne v prázdném bytě s plnou energií – a to je ideální podmínka pro paniku. Místo toho zkuste psa před odchodem unavit jen mírně a hlavně ho nechte dojít do klidového stavu. Druhou častou chybou je rušit ho při odchodu: dlouhé loučení, objetí, povely jako „hlídej byt" nebo krmení pamlskem přímo u dveří. Pes si spojí tyto signály s vaším odchodem a začne se stresovat už při tom, když si oblékáte boty. Odstraňte všechny rituály – oblékněte se, vezměte klíče, ale pak si ještě pár minut sedněte, než odejdete.
Když štěně běží za jiným psem a vy voláte jeho jméno, často se stane, že se ani neotočí. Nejde o zlobení ani o nízkou inteligenci. Jde o to, že přivolání nebylo naučené jako spolehlivá reakce, ale jako činnost, která se štěněti nevyplatí. Pokud na něj voláte ve chvíli, kdy už je rozptýlené, a ono přijde jen proto, že musí, příště přijde ještě pomaleji. Klíčem je začít dřív, než vzrušení dosáhne vrcholu.
Jak vypadá nácvik přivolání, když kolem běhá cizí pes Nejprve natrénujte přivolání v prostředí bez rušivých vlivů. Až bude štěně reagovat na povel během pár sekund i na vzdálenost deseti metrů, teprve pak přidejte skutečného psa. Ideální je cvičit s kamarádem, který má klidného a dobře socializovaného psa. Držte štěně na vodítku a nechte druhého psa projít ve vzdálenosti, kde si ho štěně všimne, ale ještě nezačne tahat. Ve chvíli, kdy se štěně podívá na psa, ale ještě nereaguje, vyslovte povel, odměňte ho pamlskem a postupně vzdálenost zkracujte.
Nejdůležitější je výběr správného způsobu zajištění podle velikosti a povahy psa. Pro malé a střední psy je nejvhodnější pevná přepravka, kterou umístíte barvy stěn do obýváku zavazadlového prostoru a zajistíte proti posunutí. Přepravka musí být dostatečně prostorná, aby se pes mohl otočit a pohodlně ležet. Pro větší psy, kteří se nevejdou do přepravky, použijte speciální bezpečnostní postroj, který se připíná k bezpečnostnímu pásu. Nikdy nepoužívejte pouze obojek – při nárazu by mohl psa uškrtit. Pokud máte kombi nebo SUV, nejbezpečnější je kovová mříž, která psa oddělí od posádky. Vždy si zkontrolujte, že je mříž pevně uchycena a pes ji nemůže uvolnit.
등록된 댓글이 없습니다.