6 kroků, jak po zimě vrátit kurníku svěží vzduch

Zobák mladé slepice je hladký, rovnoměrně zbarvený a na dotek pevný. Okraje jsou ostré, bez viditelných odštěpků nebo hrbolků. U starších slepic se zobák postupně prodlužuje, zakřivuje a na špičce se objevují výrazné známky opotřebení – rýhy, Http://Neubert-Grosse.de/index.php?title=Co_se_stane_se_snáškou,_když_zvolíte_šPatnou_krmnou_směs zářezy nebo dokonce zploštění. K tomu dochází přirozeně při zobání tvrdších zrn, klování do země a hledání potravy. If you are you looking for more information on více zde visit our own web page. Pokud chováte slepice na tvrdém povrchu, jako je beton nebo štěrk, je opotřebení rychlejší. Naopak ve volném výběhu s měkkou půdou vypadá zobák starší slepice „mladší", než ve skutečnosti je.

Konstrukce musí být pevná a odolná proti predátorům. Liška nebo kuna si poradí i s dveřmi, které se jen zaklapnou. Použijte proto silnější dřevo, kování s pojistkou a podlahu zpevněte pletivem s malými oky, které zapustíte alespoň padesát centimetrů do země. Větrací otvory umístěte pod střechu, aby unikal vlhký vzduch, ale zároveň nevznikal průvan přímo u hřadů. Vlhko je pro slepice horší než zima – kondenzace na stěnách vede k respiračním chorobám a plísním v podestýlce.

V neposlední řadě myslete na hygienu. Kurník čistěte alespoň jednou za dva týdny, měňte podestýlku a dezinfikujte povrchy vhodným přípravkem. Pravidelně kontrolujte trus – pokud je řídký nebo obsahuje cizí příměsi, může jít o zdravotní problém. Vaječné skořápky by měly být pevné a hladké; měkké skořápky signalizují nedostatek vápníku nebo nadbytek bílkovin. Slepice jsou odolná zvířata, ale prevence je vždy levnější než léčba. Dodržováním základních pravidel získáte čerstvá vejce a radost z chovu bez zbytečných komplikací.

Základní pravidlo zní: přivádějte vzduch dole, odvádějte ho nahoře. Teplý vlhký vzduch stoupá ke stropu, a pokud tam není štěrbina, zůstává uvnitř a sráží se na stěnách i podestýlce. Proto umístěte přívodní štěrbiny do spodní části stěn, ale ne přímo na úroveň hřadů nebo podestýlky – jinak vám bude na slepice táhnout. Ideální je dát je do bočních stěn, asi 20–30 cm nad podlahu, a chránit je mřížkou nebo pletivem, aby se dovnitř nedostaly myši ani kuna.

Plánování chovu vyžaduje i zvážení plemene. Nosnice typu leghornka nebo hnědá nosnice jsou efektivní, ale nervózní a letké. Naopak snesitelnější jsou těžší plemena jako brahmanka nebo orpingtonka, která ale snáší méně vajec. Pro rodinu s dětmi se hodí klidná plemena s hustým opeřením, která dobře snášejí i vlhké počasí. Nezapomínejte, že slepice potřebují každodenní péči: kontrolu vody, krmení a sběr vajec. Pokud jedete na dovolenou, zajistěte si souseda, který se postará – jinak se vám stane, že se slepice naučí pít z kaluží a snášet někam do křoví.

Dlouhodobě se zápachu zbavíte jedině pravidelným režimem. Jednou za měsíc proveďte menší úklid – odstraňte vlhká místa a doplňte podestýlku. Jednou za čtvrt roku vyměňte všechnu podestýlku a vyčistěte hřady. Pokud se v kurníku objeví ostrý čpavkový zápach, je to signál, že je podestýlka přemokřená a slepice potřebují častější péči. Také dbejte na větrání – umístěte větrací otvor tak, aby neproudil přímo na ptáky, ale aby neustále vyměňoval vzduch. Čistý a suchý kurník bez zápachu je nejlepší investicí do zdraví vašeho hejna.

Častou chybou je, že se po vyčištění hned nastýlá nová podestýlka. Nechte kurník minimálně jeden den plně otevřený, aby důkladně vyschnul. Vlhkost je hlavním důvodem, proč se zápach vrací. Nová podestýlka by měla být suchá a savá – sláma, hobliny nebo piliny. Vrstva alespoň pět centimetrů zajistí, že trus nebude přicházet do přímého kontaktu s podlahou. Až budete vracet hřady a hnízda, zkontrolujte, jestli nejsou napadené dřevomorkou nebo červotočem – po zimě se to stává častěji.

Nejdůležitější krok přichází po vysušení: mechanické odstranění všech nečistot. Použijte ostrý škrabák, kartáč s tvrdými štětinami nebo drátěný kartáč na odolnější nánosy. Nevynechávejte rohy, spáry mezi prkny ani místa pod hřady, kde se drží nejvíc nečistot. Dřevo poté ošetřete přípravkem, který rozpustí zaschlý trus a mastnotu – může to být horká voda se saponátem nebo roztok sody. Nechte působit alespoň patnáct minut a poté vše důkladně vydrhněte. Pozor na příliš agresivní chemii, která by mohla poškodit dřevo i zdraví ptáků.

Po vyčištění přichází na řadu prevence. Vápenný nátěr nebo vápenná kaše nanesená na stěny a podlahu zajistí dezinfekci a zároveň omezí budoucí zápach. Vápno nanášejte štětkou nebo válečkem ve dvou vrstvách, vždy po zaschnutí té první. Pokud nechcete používat chemii, pomůže i roztok z bylinek – měsíček, levandule nebo šalvěj odpuzují hmyz a mírně provoní prostor. Bylinky ale nejsou dezinfekce, takže je vnímejte jen jako doplněk.