Když se blíží návštěva lékaře, pomozte dítěti zůstat v klidu

Vážnější problém nastává u starších dětí a dospívajících. Tady už nejde o běhání po bytě, ale o čas u obrazovky, nebo o domácí povinnosti. Častý omyl je měnit pravidla podle nálady. Pokud je domluva, že se hraje hodinu, a vy jednou dovolíte dvě hodiny a podruhé za stejnou věc trestáte, dítě se přestane orientovat. Dopředu si ujasněte, co je „hodina u obrazovky" v pracovní den a co o víkendu. A hlavně – pravidla měňte, až když je klid. Nikdy ne ve chvíli, kdy se perete o to, aby se telefon vypnul. Jinak se z vás stane nepřítel, ne autorita.

Když kůže a svaly prozradí víc než žízeň Dalším nenápadným projevem je ztráta pružnosti kůže. Pokud stisknete hřbet ruky a kůže se pomalu vrací zpět, může jít o dehydrataci. Rychlý návrat do původního stavu je v pořádku, zpoždění o dvě až tři sekundy už by vás mělo varovat. Svalové křeče, zejména v lýtkách nebo chodidlech, vznikají často kvůli nedostatku hořčíku a draslíku, které se při pocení vyplavují z těla. Nepodceňujte ani suché rty nebo popraskané koutky úst.

Návštěva lékaře bývá pro děti zátěžovou situací, ať už jde o preventivní prohlídku, očkování nebo vyšetření kvůli nemoci. Rodiče často podceňují přípravu a spoléhají na to, že se dítě „nějak zvládne". Přitom právě předběžná příprava rozhoduje o tom, jestli se z ordinace stane bojiště, nebo snesitelná půlhodinka. Většině nepříjemných scén se dá předejít tím, že změníte vlastní přístup, ne dítě.

Po návštěvě si najděte chvíli na zhodnocení, jak to proběhlo, a to společně s dítětem. Ptejte se, co bylo pro něj těžké a co se mu líbilo. Vyvarujte se ale tlaku na „správnou" odpověď, dejte dítěti prostor, aby řeklo, co samo cítí. Pokud se mu něco nepodařilo, nevyčítejte mu to, ale příště zkuste jiný postup – třeba vzít s sebou staršího sourozence, který půjde příkladem, nebo si před návštěvou hrát na doktora s plyšovými hračkami. Pravidelná návštěva by se nikdy neměla stát trestem nebo důvodem k výčitkám.

Čemu se vyhnout a jak boty správně obo

V den návštěvy mějte dostatek času a neřiďte se minutu po minutě. Dítě vycítí váš spěch a nervozitu, což zvýší jeho vlastní napětí. Vezměte s sebou oblíbenou hračku, knížku nebo malou svačinu, která poslouží jako rozptýlení v čekárně. Vyhněte se ale sladkostem jako odměně před výkonem, protože cukr zvyšuje neklid. Mnohem lepší je domluvit se předem, že po návštěvě půjdete na hřiště nebo si společně něco postavíte z kostek. Tím dítě získá pozitivní motivaci, která nesouvisí s jídlem.

V ordinaci: kdo má hlavní slovo a jak reagovat na pláč Jakmile vstoupíte do ordinace, nechte lékaře, aby vedl rozhovor a vyšetření. Má s dětmi zkušenosti a ví, jak na ně působit. Vaše role spočívá v tom, že jste oporou, ne mluvčím. Když se lékař ptá, neodpovídejte rekonstrukce koupelny krok za krokem dítě ani ho nepřerušujte, i když váhá. Pokud je dítě mladší a potřebuje pomoc, můžete říct: „Povídej panu doktorovi, jak tě bolelo bříško" – ale nechte dítě, ať si odpoví samo. Zároveň se držte zpátky v hodnocení: věty typu „to je přece maličkost" nebo „nebuď bábovka" dítěti nepomohou, jen mu dají najevo, že jeho pocity jsou špatné.

Jakmile máte jasno v tom, co chcete, přichází na řadu formulace. Zapomeňte na „nesmíš běhat" a zkuste „po chodbě se chodí". Místo „neřvi" řekněte „mluvíme normálním hlasem". Dítě do pěti let doslova neslyší zápor – potřebuje vědět, co má dělat, ne co nesmí. Tento posun v jazyce je nenápadný, ale zásadní. Dítě, které slyší „počkáme, až dojídáme", se naučí trpělivosti. Dítě, které slyší „nešahej na to", se naučí jen to, že je kolem něj plno nebezpečí.

Když dítě začne plakat nebo se bránit, zůstaňte klidní a nekřičte. Pláč je přirozená reakce na strach, a pokud ho potlačíte, dítě se naučí, že emoce se mají skrývat. Místo toho použijte fyzickou blízkost: vezměte ho za ruku, pohlaďte po zádech nebo mu nabídněte, že si může stisknout vaši dlaň. Pomáhá také odvést pozornost konkrétním úkolem: „Počítej se mnou, kolik knoflíků má pan doktor na košili." Vyvarujte se ale slibů, které nemůžete splnit, jako „hned to skončí", protože vyšetření může trvat déle a dítě přestane věřit i vám.

Nejdůležitější je mluvit o návštěosvětlení v obývákuě s předstihem, ale ne příliš dlouhým. Ideální je začít den předem nebo ráno před cestou. Vyhněte se větám typu „neboj se, nic to není", protože tím dítěti signalizujete, že je čeho se bát. Raději popište, co se bude dít, konkrétně: „Pan doktor se podívá do ouška, poslechne srdíčko a pak si popovídáme." Pokud dítě čeká očkování, neříkejte „to nebude bolet", ale „bude to chvíli nepříjemné, jako když tě štípne komár, ale rychle to přejde". Vyhnete se tak ztrátě důvěry, když dítě zjistí, že jste mu neřekli pravdu.

When you loved this information and you want to receive details regarding rekonstrukce koupelny Krok za krokem assure visit our own web site.