Které rostliny do ložnice škodí spánku, i když čistí vzduch

Rostliny v ložnici mají jeden háček, o kterém se mluví málo: přes noc dochází k výměně plynů a některé druhy ji zvládají lépe než jiné. Většina běžných pokojovek přijímá oxid uhličitý a uvolňuje kyslík jen za světla. Po setmění se proces obrací a rostlina spotřebovává kyslík stejně jako člověk. Do malé, zavřené ložnice se hodí druhy, které mají takzvaný CAM metabolismus – otevírají průduchy v noci, kdy přijímají CO₂ a uvolňují kyslík. Patří sem sukulenty a epifyty, ne kapradiny ani velké fíkusy.

Než začnete cokoli řezat, zjistěte rozsah poškození. Zdravé kořeny drží tvar, jsou pevné a na řezu světlé. Napadené jsou měkké, drolí se a barví vodu. Pokud je zdravých kořenů méně než asi třetina, záchrana má smysl jen u rostlin, které snadno zakořeňují. U drahých nebo vzácných kusů se ale vyplatí zkusit i okrajový případ, protože řízkování z vrcholového výhonu je často jediná reálná cesta.

Typická chyba je snažit se o tropické podmínky v místnosti, kde se topí na 24 stupňů. Čím teplejší vzduch, tím méně vody udrží. Snížení teploty o dva stupně zvýší relativní vlhkost citelněji než jakékoli rosení. Další častá chyba je rosit rostliny večer a pak zavřít okno — voda se do rána neodpaří a listy začnou černat. A třetí: zalévat víc, protože rostlina vypadá unaveně. Suchý vzduch a přemokřený substrát dohromady zničí kořeny spolehlivě.

Pro výsadbu použijte nový, sterilní substrát smíchaný s perlitem nebo hrubým pískem, aby byl vzdušný. Květináč vyberte o něco menší, než byl původní, s dostatkem odtokových otvorů. Zalijte jen jednou po výsadbě a pak substrát nechte téměř vyschnout. První tři týdny rostlinu nestavte na přímé slunce, držte ji v teple bez průvanu a rosíte jen vzduch kolem listů, ne substrát. Hnojivo vynechte nejméně měsíc, dokud neuvidíte nový přírůstek.

Hniloba kořenů se neprojeví přes noc. Rostlina nejdřív přestane růst, listy začnou žloutnout a opadávat, substrát zůstává vlhký i po několika dnech. Když květináč vytáhnete z obalu, ucítíte zatuchlinu a kořeny jsou místo pevné bílé nebo světle hnědé hmoty rozbředlé, tmavé a na dotek kluzké. V tomto okamžiku se rozhoduje, zda má smysl rostlinu zachraňovat, nebo zda už jen zdržujete nevyhnutelné.

Druhou možností je miska s vodou a kamínky. Rostlinu postavte na vrstvu oblázků tak, aby dno květináče nebylo ponořené. Voda se odpařuje přímo pod listy, což je přesně to, co potřebujete. Třetí variantou je rosení, ale to má háček: zvýší vlhkost jen na desítky minut, a pokud voda zůstane stát v paždí listů, vzniká hniloba. Rosit proto jen ráno, měkkou vodou, a nikdy ne na rostliny s plstnatými listy, jako jsou africké fialky nebo begónie.

Pozor na průvan a ústřední topení. Rostlina umíbarvy stěn do obývákuá nad radiátorem nebo v těsné blízkosti okna, které v noci promrzá, poupata shodí, i když je zálivka správná. Vlhkost vzduchu udržíte miskou s vodou a kamínky pod květináčem, případně rosením listů ráno, ne večer. Rosit v chladném prostředí je ale riziko plísní, proto raději zvyšte vlhkost v celé místnosti.

Při dělení se nejčastěji chybuje v tom, že lidé oddělí jen list bez oddenku. Takový list sice může zakořenit, In case you loved this informative article and you would like to receive more info with regards to Torrentik.net generously visit our web-site. ale trvá to měsíce a nová rostlina je slabá. Další chybou je příliš malý květináč. Zamiokulkas má rád těsno, ale pro tři listy potřebuje alespoň dvanáct centimetrů v průměru, jinak se kořeny deformují.

Zamiokulkas se v dobrých podmínkách rozroste tak, že začne tlačit na okraje květináče a listy se kroutí do stran. Tehdy je nejlepší čas ho namnožit. Množení není složité, ale každý způsob má svá úskalí. Rozhoduje především kvalita oddenku, čistota nářadí a trpělivost při zakořeňování.

Společná pravidla pro všechny tři postupy: teplota kolem dvaadvaceti stupňů, žádné přímé slunce, vzdušný substrát a zálivka až po zaschnutí povrchu. Hnojivo vynechejte, dokud nové výhony nezesílí. Přesazujte až ve chvíli, kdy kořeny prolezou dnem. Kdo dodrží tyto zásady, dočká se za jednu sezónu několika nových zamiokulkasů.

Třetí způsob je množení částí listu. List rozřízněte na několik dílů, každý s kouskem střední žilky. Nechte je dvě hodiny zaschnout a položte na povrch substrátu tak, aby se žilka dotýkala vlhkého povrchu. Přitlačte, ale nezasypávejte. Misku zakryjte průhledným krytem s otvory a rosolte jen tehdy, když povrch oschne. Tento způsob je nejpomalejší a vyžaduje trpělivost, ale dává mnoho nových rostlin z jednoho listu.

Když se rozhodnete zachraňovat, postupujte v tomto pořadí. Vyjměte rostlinu z květináče a substrát vyhoďte, ne do kompostu. Kořeny propláchněte vlažnou vodou, aby byly vidět. Odstraňte všechno měkké a tmavé ostrým nožem nebo nůžkami, které jste předtím otřeli lihem. Řežte do zdravého pletiva, dokud není řez čistý a světlý. Rány nechte zaschnout na vzduchu, u sukulentů a orchidejí klidně několik hodin. Poté kořeny namočte na 15 až 30 minut do roztoku fungicidu nebo alespoň do slabého roztoku manganistanu draselného. Následně je posypete práškovým stimulátorem tvorby kořenů nebo použijete gelový přípravek.