5 pravidel, jak přežít houbaření s dětmi bez slz

Ani sebelepší aplikace nenahradí znalost a zkušenost. Může zkrátit hledání, upozornit na možné druhy a pomoct s orientací. Nikdy ale nepřevezme odpovědnost za to, co skončí na talíři. Kdo se učí houby poznávat, měl by chodit s někým zkušeným a sbírat jen druhy, které bezpečně zná. Fotka v mobilu je nástroj, ne rozhodčí.

Kdy houbu umýt a kdy ji raději nechat such

Pro delší uchování se houby suší, mrazí nebo zavařují. Do lednice patří jen ty, které plánujete spotřebovat během několika dnů. Pokud je nestíháte zpracovat, raději je hned poduste na vlastním oleji nebo másle a vychladlé uložte v uzavřené nádobě. Tím se problém s vlhkostí vyřeší a houby vydrží v chladu bezpečně další tři až čtyři dny.

Existují dvě základní cesty: zmrazit houby syrové, nebo je před zmrazením tepelně upravit. Syrové houby se hodí zejména pro druhy, které drží tvar – například hřiby, křemenáče, lišky. Nakrájejte je na plátky silné asi půl centimetru a rozložte na plech vyložený pečicím papírem tak, aby se jednotlivé kusy nedotýkaly. Plech vložte do mrazničky na dvě až tři hodiny. Poté už zmrzlé plátky přesypte do uzavíratelných sáčků nebo krabiček. Tento postup zvaný šokové mrazení zajistí, že houby k sobě nepřimrznou a můžete je kdykoli vyjmout jen potřebné množství.

Sběru se vyhněte vždy, když si nejste na sto procent jistí. Platí to zejména na místech, kde houby rostou v trávě mezi listím, kde je obtížné najít celou plodnici, a v oblastech s vysokým obsahem těžkých kovů, například u frekventovaných silnic nebo v blízkosti starých skládek. Stejně tak nesbírejte houby přemrzlé, rozlámané, plesnivé nebo příliš mladé, u nichž nelze určit druh. Nikdy nemíchejte v košíku druhy, které neumíte spolehlivě rozlišit – i jedna jedovatá houba kontaminuje celý obsah.

Druhé pravidlo se týká oblečení a obuvi. Sandály, kraťasy a tričko s krátkým rukávem jsou v lese špatný nápad i v parném létě. Klíšťata, komáři, ostružiní a kluzké kameny si na dítě počkají. Dlouhé kalhoty, pevné boty, ponožky a pokrývka hlavy jsou minimum. Repelent naneste na oblečení i na kůži, ale vyhněte se obličeji a rukám, které si dítě strká do očí. Po návratu prohlédněte celé tělo, hlavně podpaží, vlasy a místa za ušima.

Třetí pravidlo: jídlo a pití s sebou, ale ne v množství, které dítě zdrží. Malá svačina, láhev vody a něco sladkého na povzbuzení stačí. Vyhněte se tomu, abyste dítěti dávali jídlo přímo v lese, kde si může utřít ruce od hub do pusy. Před jídlem použijte vlhčené ubrousky nebo malou lahvičku s vodou a mýdlem. Dítě, které má hlad a žízeň, přestane spolupracovat mnohem dřív než to unavené.

Co děti skutečně ohrožuje v lese Největší riziko není houba, ale ruka, která ji strčí do pusy. Děti mají přirozenou tendenci ochutnávat. Proto platí, že každý nález jde nejdřív barvy stěn do obýváku košíku a teprve doma se třídí. Nikdy nedovolte dítěti jíst nic, co našlo, ani když jste si na devadesát procent jistí. Učte ho od začátku, že houba v lese není jídlo, ale věc, kterou ukážete dospělému. Stejně tak dávejte pozor na muchomůrky, které rostou na nápadných místech, a na otravné druhy, které mají děti na dosah očí.

Páté pravidlo: mějte plán pro návrat. Řekněte dítěti předem, kam jdete a kdy se vrátíte. Když se začne mračit, ochladí se nebo dítě začne být protivné, vraťte se. Žádná houba nestojí za to, abyste domů přišli s uplakaným dítětem a hádkou. Houbaření s dětmi má být něco, co si příště zopakujete, ne co si budete vyčítat. Když to vyjde, bude z vašeho dítěte jednou houbař, který ví, co do košíku patří a co ne.

První pravidlo zní: vybírejte trasu podle dítěte, ne podle svého houbařského ega. Zapomeňte na hluboký les bez cest, strmé svahy a desetikilometrové okruhy. In the event you cherished this short article and you would want to be given more information regarding nábytek na míru kindly pay a visit to our web-site. Pro menší děti stačí okraj lesa, remízek nebo klidná cesta, kde se dá každých pár set metrů zastavit. Dítě unavené z chození přestane vnímat, co mu říkáte, a začne dělat hlouposti. Délku trasy zkraťte na polovinu toho, co byste zvládli sami.

Houbaření s dětmi vypadá na papíře idylicky: les, košík, společná radost z nálezu. Realita bývá jiná. Dítě se nudí po dvaceti minutách, chce pít, bolí ho nohy, a když už konečně něco najdete, chce to sníst ještě před příchodem domů. Aby výprava neskončila hysterií, chce to přípravu dopředu, ne improvizaci na místě.

Čtvrté pravidlo je o trpělivosti a zapojení. Nenuťte dítě hledat jen ty „správné" houby. Nechte ho najít cokoli, co ho zaujme, a vysvětlete, proč to do košíku nepatří. Dejte mu vlastní malý košík nebo kbelíček a nechte ho nést jen to, co unese. Když se dítě zapojí do rozhodování, vydrží déle. Vyprávějte mu, co děláte, ale nedělejte z toho přednášku. Houbaření je pro dítě hlavně procházka, ne zkouška z biologie.