Když v lese narazíte na muchomůrku červenou, nechte ji být

Nejčastější chyba je záměna s hřibem satanem (Boletus satanas), který je jedovatý. Satan má klobouk bělavý až šedý, třeň s červenou síťkou, ale dužnina na řezu modrá jen slabě nebo vůbec a klobouk je bledý. Další záměna hrozí s hřibem kovářem (Boletus calopus), který má hořkou dužninu a neroste tak hojně. Vždy zkontrolujte barvu klobouku, intenzitu modrání a chuť — u koloděje je dužnina mírně nakyslá, ne hořká.

Typická chyba je posuzovat houbu pouze podle klobouku, i když je třen jasně odlišný. Například muchomůrka zelená má na třeni pochvu a prsten, ale její klobouk bývá často okousaný od slimáků. Pokud si všimnete jen zbytků klobouku a třen ignorujete, můžete si splést jedlou houbu s jedovatou. Další častou chybou je domněnka, že hmyz pozná jedovatou houbu a vyhne se jí. Není to pravda. Larvy much a brouků konzumují i smrtelně jedovaté druhy, takže přítomnost hmyzu není žádným vodítkem k jedlosti.

Co dělat, ProměNa Bytu když ji někdo sní? Okamžitě volejte záchrannou službu nebo jeďte na pohotovost. Vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň její popis. Nevyvolávejte zvracení bez pokynu lékaře. Nepodávejte alkohol, mléko ani žádné „protijedy" z domácích rad. Čím dřív se dostane postižený k lékaři, tím lepší je prognóza. Doma muchomůrku červenou nikdy nesušte, nezavařujte ani nedávejte na talíř. Když si nejste jistí, nechte houbu v lese. Žádná houba nemá takovou cenu, abyste kvůli ní riskovali zdraví.

Jak ji nezaměnit s jedovatými dru

Domů noste houby v prodyšném košíku, ne v igelitové tašce, kde se zapaří a začnou hnít. Každou houbu prohlédněte už na místě: odřízněte stonek u země, očistěte klobouk od jehličí a zkontrolujte, zda není červivá. Červivé kusy nechte v lese, protože larvy se šíří i do dalších hub v košíku. Pokud si nejste druhem jistí, houbu neberte – nejde o zbabělost, ale o základní pravidlo.

Před vařením houbu důkladně očistěte. Odřízněte třeň těsně nad zemí, klobouk otřete vlhkým hadříkem. Pokud je klobouk silně znečištěný, můžete ho rychle opláchnout, ale pak ho hned osušte. Modrání na řezu je normální a není známkou kažení. Po provaření modrá barva zmizí a dužnina získá šedohnědý odstín.

Typická chyba je záměna s jedlými druhy, které mají červený klobouk. U nás jde hlavně o holubinku trávozelenou nebo některé ryzce, ale ty nikdy nemají bílé šupinky na červeném klobouku ani bílý prsten a pochvu. Další chyba je spoléhat na to, že „když ji oloupu, není jedovatá". Není to pravda. Stejně tak neplatí, že stačí odříznout spodní část třeně s pochvou – toxiny jsou i v klobouku.

Jak hřib koloděj zpracovat, aby nezpůsobil potíže Koloděj se musí vždy tepelně upravit. Syrový nebo nedostatečně provařený může vyvolat žaludeční potíže, protože obsahuje termolabilní látky. Nakrájejte ho na plátky silné asi půl centimetru a vařte v osolené vodě minimálně 20 minut, poté vodu slijte. Teprve pak ho použijte do smaženice, guláše nebo jako základ polévky. Nikdy ho nekonzumujte syrový ani jen krátce podušený.

Poznáte ho podle tří znaků. Klobouk je masitý, v mládí polokulovitý, později plošší, barvy olivově hnědé až kaštanové, na dotek suchý a sametový. Rourky jsou nejdřív žluté, později žlutozelené, na řezu okamžitě modrozelené. Třeň je tlustý, břichatý, žlutý s výraznou červenou síťkou, která je patrná hlavně v horní části. Dužnina je žlutá, na řezu rychle modrá. Právě kombinace červené síťky na třeni a modrání je klíčová.

Hřib koloděj (Boletus luridus) patří mezi nejznámější modrající hřiby. Roste od června do října, nejvíc v teplých vlhkých dnech po dešti. Najdete ho pod listnáči — hlavně pod duby, buky a lípami, často na okrajích lesů, v parcích, na hrázích rybníků a na vápenitých půdách. Preferuje světlo, takže ho hledejte spíš na prosvětlených místech než v hlubokém stínu.

Základem je správné oblečení a obuv. Dítě by mělo mít dlouhé kalhoty, pevné boty s uzavřenou špičkou a ponožky, které drží. V lese číhají klíšťata, proto je vhodné použít repelent a po návratu dítě důkladně prohlédnout, zejména v podkolenních jamkách, za ušima a ve vlasech. Klíště je potřeba vytáhnout co nejdřív, ideálně kleštičkami a krouživým pohybem.

Sušení se u koloděje nedoporučuje, protože po usušení je tuhý a ztrácí chuť. Zamrazit ho můžete až po provaření a vychladnutí. Pokud houbu sbíráte poprvé, vezměte si jen dva kusy a nechte si je ukázat zkušeným mykologem. Nikdy nesbírejte houby, ProměNa Bytu u kterých si nejste stoprocentně jisti — u modrajících hřibů platí dvojnásob.

Roste od června do listopadu, nejvíc v září a říjnu, nejčastěji pod břízami a smrky. Najdete ji i na okrajích lesů, v parcích a podél cest. Není vzácná, naopak – patří k nejhojnějším velkým houbám u nás.

If you treasured this article therefore you would like to get more info with regards to Audiobook.Net.pl i implore you to visit the web-page.