5 věcí, které ovlivní každý úzký vstup do podkroví

Častou chybou je také přerušená parozábrana v místě, kde se stýká se sádrokartonem nebo dřevěným obložením. Tam vzniká spára, kterou uniká vlhký vzduch a s ním i teplo. Řešením je parozábranu přelepit speciální těsnicí páskou a spoj zajistit mechanicky, například lištou. Stejně tak je důležité zajistit, aby izolace nebyla stlačená nebo prověšená – vzduchová mezera snižuje účinnost. Vždy dodržujte pokyny výrobce izolace a parozábrany.

Pozor také na to, co otvorem prochází trvale. Rozvody vody, elektřiny, kabelů a vzduchotechniky se často vedou právě tudy a každý centimetr navíc znamená komplikaci. Před jakýmkoli plánováním si udělejte jednoduchý nákres půdorysu s vyznačením průchodu a teprve pak rozhodujte, co kam umístíte. Dodatečné zvětšení otvoru je drahé, pracné a někdy technicky nemožné.

Většina podkrovních otvorů v rodinných domech má šířku mezi 60 a 80 centimetry a výšku okolo 120 centimetrů. Není to náhoda ani chyba projektanta. Vychází to z konstrukce schodiště, které musí zůstat v rozumném sklonu, a z toho, že otvor prochází stropní konstrukcí mezi nosníky. Jakmile je jednou vyříznutý a osazený, jeho zvětšení znamená zásah do statiky stropu a často i do střechy. Proto se s ním musí počítat dopředu, ne až ve chvíli, kdy se stěhuje nábytek.

Vezměte půdorys a nakreslete do něj čáry, kde výška protíná 150, 220 a případně 250 cm. Vzniklé pásy vyměřte a sečtěte jen ten prostřední a vnitřní. Získáte tak čistou využitelnou plochu, která se může klidně rovnat polovině celkového půdorysu. Do ní pak zakreslete, co kam patří: ložnici dejte do nejvyšší části, koupelnu a kuchyň také, protože potřebují odpad a větrání. Nízké pásy nechte na vestavěné skříně, police a technické zázemí. Průchozí výška se nesmí zúžit na méně než 200 cm, jinak vzniká pocit stísnění a hůř se řeší i úniková cesta.

Nízký sklon střechy znamená, že veškerý nábytek v podkroví musí respektovat klesající linii krovu. Už při návrhu dispozice si změřte výšku stropu v každém místě, kde chce stát skříň, postel nebo police. Měřte od podlahy k nejnižšímu bodu konstrukce, ne k izolaci. Rozdíl mezi naměřenou hodnotou a výškou nábytku musí být alespoň několik centimetrů kvůli manipulaci.

Druhým zdrojem úniku je nevětraná mezera mezi izolací a podhledem. Izolace musí doléhat na konstrukci bez vzduchových kapes, ale nesmí být stlačená. Stlačením ztrácí tloušťku a tím i tepelný odpor. U šikmin se často zapomíná na dostatečnou vzdálenost mezi izolací a pojistnou hydroizolací, aby mohl vzduch odvětrat. Pokud se tyto vrstvy dotknou, do izolace zatéká kondenzát a po čase se objeví mokré skvrny a zápach.

První praktická věc: změřte si světlý průřez otvoru, ne rozměr poklopu. Poklop bývá o několik centimetrů menší než vlastní prostup a rám. Změřte šířku i výšku v nejužším místě a odečtěte tloušťku zateplení, pokud ho plánujete. Teprve toto číslo je směrodatné pro to, co se nahoru dostane. Typická chyba je měřit jen jednou a zanedbat, že po zateplení a obložení se průchod zúží klidně o deset centimetrů.

Co se vejde a co ne Z úzkého otvoru vyplývá jedno hlavní pravidlo: velké kusy nábytku se do podkroví nedostanou vcelku. Skříň, postel, matrace nebo velký stůl se musí buď skládat na místě, nebo se do podkroví nosí v dílech. Prakticky to znamená vybírat nábytek na míru demontovatelný, s kováním, které zvládnete rozebrat běžným nářadím. Rozhodující je i hmotnost jednotlivých dílů — s dvacetikilovým dílem se v úzkém otvoru manipuluje výrazně hůř než s desetikilovým.

Nejčastější variantou je rozkládací gauč. Ve dne funguje jako sezení, v noci se rozloží na lehací plochu. Výhoda je, že nezabírá žádné místo navíc, protože pořád stojí na stejném půdorysu. Háček bývá v mechanice: levné modely mají tenkou matraci a po pár nocích bolí záda. Před koupí si gauč v obchodě zkuste rozložit a chvíli si na něm lehnout. Zkontrolujte, jestli se rozkládá do strany, nebo dopředu — to určuje, kolik volného prostoru před ním musí zůstat.

Schodiště a otvor spolu souvisí víc, než se zdá. Úzký vstup obvykle znamená strmější schody a menší podestu. Pokud se do otvoru vejde jen člověk s batohem, nepomůže vám žádný stěhovací pás. Řešením bývá vyndavat díly oknem nebo střešním výlezem, což ale vyžaduje lešení a je to pracné. Levnější a bezpečnější varianta je nakupovat nábytek už s ohledem na rozměr otvoru dopředu.

Závěrem: úzký otvor neurčuje jen to, jak se do podkroví dostanete, ale i to, jaký nábytek a jaké uspořádání tam vůbec má smysl řešit. Zjistěte skutečný průřez, počítejte s demontovatelným vybavením a všechno plánujte ještě před první cestou nahoru.

If you loved this article and you simply would like to collect more info with regards to ProměNa Bytu generously visit our page.