Když jdete s dětmi do lesa, stromy se stanou hrou

Osvědčené postupy, které zvládne i tříleté dít

Poslední past, do které se rodiny chytí, je snaha hru dotáhnout do dokonalosti. Vlastní desková hra nemusí vypadat jako z obchodu. Má bavit ty, kdo ji hrají, a být hotová. Jakmile funguje na tři kola a děti se dožadují další hry, je čas ji nechat být a hrát. Další nápady přijdou při hraní samy.

Les nabízí spoustu podnětů, osvětlení v obýváku ale děti často přestane bavit po deseti minutách, pokud nemají konkrétní cíl. Pomůže, když z poznávání stromů uděláte úkolovou hru. Není potřeba složité vybavení – stačí papír, úložNé Prostory v maléM bytě tužka a chuť objevovat. If you have any issues relating to in which and how to use úložné prostory v malém bytě, you can get in touch with us at our own web-site. Předem si doma připravte seznam úkolů, které se týkají stromů v okolí. Rozdělte je podle náročnosti, aby se zapojily i menší děti.

První past: listy se lisují za vlhka. Vložte je mezi novinový papír a zatížíte těžkými knihami. Nechte je lisovat alespoň tři dny. Pokud spěcháte, použijte žehličku přes papír, ale pozor – příliš horká žehlička list spálí a zkřehne. Lisování v mikrovlnné troubě je riskantní, listy se snadno vznítí. Lepší je trpělivost.

Večerní kruh u ohně stojí a padá na tom, jak rychle se podaří dostat lidi z role pozorovatelů do role hráčů. Rekvizity k tomu nejsou potřeba. Stačí hlas, ruce, pozornost a ochota nechat se trochu strhnout. Následujících dvanáct her vychází z jednoduchého principu: pravidla se vejdou do dvou vět a první kolo se hraje do deseti sekund. Kdo je vysvětluje déle, ztrácí publikum.

Začněte tím, že dítěti svěříte roli průzkumníka. Vysvětlete, že každý strom má jinou kůru, listy a plody. Prvním úkolem může být najít pět různých stromů a pojmenovat je. Pokud si nejste jisti, použijte jednoduchý klíč – třeba podle tvaru listů. Důležité je nebát se přiznat, že něco nevíte, a hledat odpověď společně. Děti ocení, když nejste jen učitel, ale parťák.

Hra na sochy je nenáročná na prostor. Pustíte hudbu, dítě tančí na místě, když hudbu vypnete, ztuhne. Kdo se pohne, vypadává. V malém bytě místo tance použijte poskoky, dřepy nebo mávání rukama. Pokud máte sousedy pod sebou, domluvte si čas – dvacet minut stačí a je to slušnost. Další možností je „co slyším": dítě zavře oči a podle zvuků (klíče, tekoucí voda, kroky) hádá, co se děje. Na chodbě to jde výborně, protože zvuky se odrážejí od stěn.

Hru zakončete krátkým hodnocením. Nechte dítě vyprávět, co ho nejvíc bavilo a co se naučilo. Můžete si vést jednoduchý deník, kam si kreslí listy nebo kůru. Příště můžete navázat a porovnat, jak se stromy mění v průběhu roku. Pokud jde o déšť, vezměte si pláštěnku a jděte i tak – les je osvětlení v obýváku dešti vůně a zvuky úplně jiné. Důležité je, aby hra zůstala hrou, ne školní zkouškou.

Jaké úkoly se osvědčily Osvědčily se konkrétní výzvy. Například: najdi strom, který má na kmeni mech jen z jedné strany. Vysvětlete, že mech roste častěji na severní straně, ale není to pravidlo – záleží na vlhkosti a stínu. Další úkol: posbírej tři různé listy a seřaď je podle velikosti. Nebo: najdi strom, ze kterého padají šišky, a zjisti, jestli jsou pod ním i jiné stromy. Vyhněte se úkolům, které vyžadují trhání živých větví – používejte spadané listy a plody.

Typická chyba je přetížit děti informacemi. Místo latinských názvů stačí české a jeden zajímavý fakt. Další chyba: zapomenout na bezpečnost. Učte děti, že některé plody jsou jedovaté – třeba bobule vlčího máku nebo plody konvalinky. Nikdy nic neochutnávejte, pokud si nejste stoprocentně jisti. Také dávejte pozor na klíšťata a na to, aby se dítě nevzdálilo z dohledu.