Když doma hrozí nuda, kam vyrazit s dětmi ven

Co si vzít s sebou a co nechat doma S sebou stačí málo: pití, malá svačina, náhradní oblečení pro menší děti, vlhčené ubrousky a míč nebo švihadlo. Nepřetěžujte batoh hračkami, které se stejně rozsypou a ztratí. Naopak nechte doma drahé věci a vše, co by mohlo překážet při běhání. Typická chyba je vzít si příliš mnoho věcí a pak je celou cestu tahat. Další častá chyba je vyrazit bez plánu, co budete dělat, když se dítě přestane bavit do deseti minut. Stačí mít v hlavě dvě až tři varianty, například hru na honěnou, hledání přírodnin nebo jednoduché překážky.

Výběr místa pro hru venku se často podcení. Nejde jen o to, aby se tam vešlo hřiště nebo branky. Pokud chcete mít hru pod kontrolou z okna a zároveň ji vidět z dálky, When you have almost any queries about where by along with how you can utilize odkaz zde, you'll be able to contact us on our webpage. musíte řešit viditelnost dřív než povrch, úložné prostory V malém bytě rozměry nebo vybavení. Špatně zvolené místo se nedá dodatečně „opravit" žádným vybavením.

Neptejte se „Jak se tenhle strom jmenuje?". Místo toho řekněte: „Na tomhle stromě mě zajímá, proč má listy jiné než ten před ním. Zjistíš to?" Dítě tak dostane roli průzkumníka, ne žáka u tabule. Když odpověď nezná, nevadí. Společně list otočte, porovnejte okraj, žilnatinu, řapík. Názvy přijdou později samy, až si dítě strom zapamatuje podle tvaru a místa. Typická chyba je vyžadovat latinský název. Ten patří do knihy, ne do hry.

Metody, které snižují napětí Nejspolehlivější je losování s doplněním. Nejprve rozlosujte základní skupiny, pak veřejně zkontrolujte, zda některé družstvo nemá samé nováčky nebo samé zkušené. Pokud ano, vyměňte konkrétní lidi podle předem daného pravidla a výměnu zdůvodněte. Nikdy neměňte složení poté, co už si lidé sedli k sobě. Druhou možností je řazení podle abecedy nebo data narození – působí nudně, ale nikoho neurazí, protože je zcela neosobní. Třetí metodou je rozdělení podle předem vyplněných preferencí, ale jen tehdy, když preference sbíráte anonymně a slíbíte, že je zohledníte maximálně částečně.

První past: listy se lisují za vlhka. Vložte je mezi novinový papír a zatížíte těžkými knihami. Nechte je lisovat alespoň tři dny. Pokud spěcháte, použijte žehličku přes papír, ale pozor – příliš horká žehlička list spálí a zkřehne. Lisování v mikrovlnné troubě je riskantní, listy se snadno vznítí. Lepší je trpělivost.

Po rozdělení dejte každému družstvu hned první krátký úkol, na kterém si ověří spolupráci. Není to o výkonu, ale o tom, aby se lidé rychle přestali zabývat tím, kdo je s kým, a začali řešit něco konkrétního. Pokud se i po dobrém postupu někdo cítí dotčen, promluvte si s ním o samotě a vysvětlete, že rozhodla pravidla, ne osobní vztah. Někdy pomůže, když příště dostane jinou roli nebo jinou skupinu. Rozdělení, které nikoho neurazí, není o tom, aby se všichni měli rádi, ale o tom, aby nikdo neměl pocit, že byl vyřazen záměrně.

Typické chyby se opakují. Nechte stranou případy, kdy vedoucí staví dopředu svého kamaráda nebo když se nechá přemluvit k výměně na poslední chvíli. Další častou chybou je rozdělovat lidi podle známek nebo výkonu před celou skupinou. Veřejné hodnocení je zbytečné a ponižující. Vyhněte se také tomu, abyste nechali družstva volit kapitány před tím, než je jasné složení. Kapitán zvolený dopředu si pak vybírá jen své lidi, což je přesně ten moment, kdy se někteří cítí odmítnuti. Stejně problematické je nechat skupiny sestavit tak, že poslední dva zůstanou na konci a musí se přidat tam, kde je místo.

Prvním krokem je určit počet družstev a velikost. Počítejte nahlas předem, ne až při rozdělování. Pokud má být družstev pět a lidí dvacet tři, řekněte rovnou, že tři družstva budou mít čtyři členy a dvě pět. Tím zmizí dohadování, kdo je zvýhodněný. Zároveň si připravte kritérium, podle kterého budete případně přesouvat – například že každé družstvo musí mít alespoň jednoho člověka, který už podobnou činnost dělal. Toto kritérium zveřejněte předem, ne ve chvíli, kdy je potřeba někoho přesunout.

Rozdělení do družstev vypadá jako banalita, dokud někdo nezůstane stát stranou nebo se neurazí, že je pořád s těmi samými. Většina konfliktů nevzniká kvůli tomu, kdo je v jaké skupině, ale kvůli tomu, jakým způsobem skupiny vznikly. Když lidé vidí pravidlo a náhodu, přijmou i nepříjemné složení. Když vidí jen rozhodnutí vedoucího, hledají v něm známky oblíbenosti. Proto je lepší strávit pět minut přípravou než třicet minut vysvětlováním, proč to tak vyšlo.

Začněte něčím, co nevyžaduje paměť ani pořadí. Já jsem a mám rád: každý řekne své jméno a jednu věc, kterou má rád, a ostatní, kdo ji mají také rádi, tlesknou nebo zvednou ruku. Variace Nikdy jsem funguje stejně, jen místo tlesknutí dělají ti, kdo to zažili, krok vpřed. Pozor na past: čím osobnější tvrzení, tím větší ticho. Držte se neutrálních věcí, jídla, cestování, zvířat.