Křída na chodníku: skákací hry versus kreslené rébusy

Hry, které rozjedou kruh během chví

Křída na chodníku je nejjednodušší hračka, která zabaví děti i dospělé. Stačí kousek bílé nebo barevné křídy a rovný úsek chodníku. Na rozdíl od drahých hraček nepotřebuje baterie ani údržbu. A co je nejdůležitější: nutí k pohybu a přemýšlení zároveň. Vyzkoušejte obě hlavní skupiny her – pohybové a kreslené – a uvidíte, která děti chytne víc.

Druhá osvědčená varianta je „panák" neboli nebe-peklo. Místo tradičního schématu nakreslete dvě řady po pěti polích a doprostřed napište „start" a „cíl". Děti skáčou střídavě po pravé a levé noze. Pokud šlápnou na čáru, vracejí se na start. Tato hra učí rovnováhu a soustředění. Pro menší děti udělejte pole větší a povolte obě nohy.

Jak vybrat hru, která nebude ležet ve skří

Horké dny svádějí k tomu pustit na zahradě hadici a nechat děti dovádět pod proudem vody. Jenže voda je zdroj, který se neobnovuje donekonečna, a suchá období jsou čím dál delší. Vodní hry přitom nemusejí znamenat plýtvání. Stačí změnit způsob, jakým vodu na hraní dostanete, a promyslet, co se stane s každou kapkou poté, co dopadne na zem.

Jak správně startovat a zastavovat Start je nejtěžší. Postavte se vedle kola, jedno oko na pedálu. Odrazte se, usedněte a teprve pak šlápněte. Nezvedejte nohu vysoko, snažte se ji vést nízko nad zemí. Při zastavení naopak vyšlápněte nohu včas, ještě než úplně zastavíte. Nepředklánějte se do strany, držte tělo nad kolem. Když se rozjíždíte do kopce, podřaďte předem. Nikdy neřaďte při plném zápřahu – převodník i řetěz trpí a vy ztratíte rovnováhu.

Nejčastější chyba je lepit tavnou pistolí přímo na látku, kterou chcete ještě prát. Horké lepidlo látku ztvrdne a při praní se odloupne i s kusem materiálu. Na textil proto používejte nit a jehlu, případně oboustrannou lepicí pásku, kterou po akci snadno sloupnete. U papírových masek zase lidé zapomínají na otvory pro oči a ústa – dítě osvětlení v obýváku masce bez průhledu zakopne nebo se zalkne. Vystřihněte otvory o něco větší, než se zdá potřeba, a hrany zalepte páskou, aby neškrábaly.

Po hře je dobré chodník umýt hadrem nebo nechat déšť, ať udělá svou práci. Křída je ekologická a nesmývá se sama jen tak. Pokud chcete trvalejší kresby, použijte barevné křídy s vyšším obsahem vosku – vydrží i lehký déšť. A hlavně: nechte děti, ať si hru upraví podle sebe. Pravidla jsou jen rámec, kreativita je cíl.

Pro skupinu dětí připravte „štafetu": nakreslete startovní čáru, několik met a cíl. Děti běží, na konci musí splnit úkol (např. nakreslit kolečko křídou, přeskočit nakreslenou řeku). Všechny čáry předem vyznačte silnou křídou, aby byly vidět i na dálku. Nezapomeňte na bezpečnost – hrajte na málo frekventovaném chodníku, nejlépe v parku nebo na dvoře. Vyhněte se mokrému povrchu, křída klouže a děti padají.

Typická chyba začátečníků je křečovitý úchop řídítek. Ruce mají být uvolněné, lokty mírně pokrčené. Další chybou je příliš pomalá jízda. Přehazovaná potřebuje určitou rychlost, aby byla stabilní. Když jedete krokem, každý nerovný povrch vás rozhodí. Naopak příliš rychlý nájezd do zatáčky bez brzdění končí pádem. Brzděte před zatáčkou, ne v ní.

Skákací hry: od jednoduché šnečí dráhy po číselný had Začněte klasikou: nakreslete obdélníky s čísly 1 až 10 a nechte děti skákat po jedné noze. Chcete-li přidat obtížnost, střídejte nohy nebo přidejte políčko „obě nohy". Typická chyba je příliš malá políčka – děti pak našlapují na čáry a hra ztrácí spád. Kreslete políčka alespoň 30 cm dlouhá a 25 cm široká. Pro předškoláky je ideální šnečí dráha: spirála, kde se skáče z pole na pole a plní se úkoly (např. „tleskni", „dřepni"). Pro starší děti nakreslete číselného hada – dlouhou klikatou linii s náhodnými čísly. Dítě hází kamínkem a skáče na pole s daným číslem. Pozor na ostré kameny v okolí – vždy před hrou projděte trasu a odstraňte nečistoty.

Trénujte na rovném, prázdném prostranství. Jezděte osmičky, slalom mezi kameny, zastavujte a znovu se rozjíždějte. Deset minut denně udělá víc než hodinová jízda jednou za týden. Sledujte, kam se díváte – kolo jede tam, kam míříte očima. Když se bojíte, díváte se na překážku, a do té také narazíte. Dívejte se dál, za zatáčku.

Nejdřív si nastavte kolo. Sedlo by mělo být níž, než jste zvyklí z horského kola. Když na něm sedíte, noha v pedálu v dolní úvrati nemá být úplně propnutá. Řidítka mějte výš, abyste se nemuseli předklánět. Převody zařaďte lehké, ale ne tak, aby se při šlapání protáčely. Brzdy musí být citlivé, ne ostré. Pokud kolo nemá nášlapné pedály, použijte obyčejné s klipsnami nebo platformami – usnadní to start i výstup.

If you loved this information and you would like to receive more details concerning na této stránce kindly see the web site.