Jeden dospělý na děti: kdy je to ještě únosné

Nakonec počítejte s tím, že ne všichni pochopí napoprvé. Někdo potřebuje více času, jiný jiný příklad. Vysvětlujte trpělivě a bez pocitu nadřazenosti. Když lidé cítí, že se jich neptáte na zkoušku, ale že jim chcete pomoci, začnou se ptát sami. A to je nejlepší důkaz, že pravidlům skutečně rozumí.

Šestá hra: chůze po čáře. Nalepte na zem papírovou pásku, hráč po ní jde, nesmí šlápnout vedle. Sedmá hra: přenášení vody v kelímku. Osmá hra: štafeta ve dvojicích, kdy se partneři drží za ruce a běží společně. Devátá hra: sbírání předmětů do koše. Desátá hra: štafeta s přeskokem přes lano. U všech platí: jasně vysvětlete pravidla před startem, ne během hry. Děti si musí pamatovat, kudy běží a kde je cíl.

Když chceš, aby zábava vydržela déle, přidej pohyb. Ne pohyb ruky, ale pohyb papíru. Přeložením vznikne pružina, kterou zmáčkneš a pustíš. Trik je v tom, že pružina musí být z několika vrstev, ne z jedné. Jedna vrstva se hned narovná. Tři až čtyři vrstvy drží tvar a vrací se. Dej pozor, aby se vrstvy nepřekrývaly našikmo – pak pružina nefunguje a jen se kroutí.

Jaký tvar vydrží víc než minutu Zkus základ, který se dá použít opakovaně: skládaný roh, Rady pro rekonstrukci který drží sám, nebo jednoduchý vějíř z několika proužků spojených jen ohybem. U vějíře platí, že proužky musí být stejně dlouhé, jinak se celek rozpadne. U skládaného rohu zase záleží na tom, aby poslední ohyb byl ostřejší než předchozí. Pomůže nehet nebo hrana stolu – přejedeš po ohybu a papír drží. Bez toho se ti to rozjede během pár vteřin.

Orientační hra s buzolou pro děti od osmi let funguje nejlépe, když ji postavíte na dvou až třech kontrolách, které zvládnou obejít do hodiny. Delší trasa děti unaví a začnou se ptát na konec místo na směr. Vyberte místo, které znáte: park, louku u lesa nebo klidnou čtvrť. Potřebujete buzoly pro každou dvojici, mapu s vyznačenými body a papír na záznam. Buzola musí být funkční, ne hračka z časopisu. Před hrou zkontrolujte, že střelka se volně otáčí a sever na mapě odpovídá skutečnému severu v terénu.

Praktický trik: rozdělte děti do dvojic nebo trojic a každé skupince dejte jasný úkol. Vedoucí pak nehlídá jednotlivce, ale kontroluje celky. U menších dětí funguje systém „parťák" — dva se drží za ruce a nikdo se neopouští. Při přesunech jděte první a poslední, nikdy ne uprostřed. Pokud máte jen jednoho dospělého, musí být na konci, odkud vidí na celou skupinu, a tempo určuje nejpomalejší dítě.

Trasu připravte tak, aby každý úsek měl jasný cíl. Mezi kontrolami volte krátké vzdálenosti, které děti zvládnou do pěti minut chůze. Na kontrolu dejte jednoduchý úkol: zapsat písmeno, obtáhnout razítko nebo spočítat, kolik kroků ušly od předchozího bodu. Když je kontrola na konci delšího úseku, přidejte doplňkovou nápovědu, například výrazný pařez nebo kámen. Děti se pak méně ptají a více si všímají okolí.

Během hry choďte s dětmi nebo je mějte na dohled. Učte je zastavit se na kraji cesty, zkontrolovat azimut a teprve pak jít dál. Když se spletou, nechte je vrátit se k poslednímu jistému bodu, ne improvizovat přes porost. Po skončení si společně projděte záznamy a spočítejte, kolik kontrol našly. Ptejte se, kde se jim směr pletl a proč. Příště pak stačí přidat jednu kontrolu nebo delší úsek a hra zůstane zábavou, ne zkouškou.

Kdy je potřeba přidat druhého dospělého Druhý dospělý není luxus, ale pojistka. Přidejte ho vždy, když se skupina rozdělí, když se mění místo, když se pracuje s ostrými nástroji nebo ohněm, a když se objeví dítě se specifickými potřebami. Typická chyba je, že vedoucí počítá s tím, že „to nějak zvládne", a pak řeší přesun celé skupiny sám. Pokud nemáte druhého dospělého, musíte omezit program. Ne naopak.

Jak naučit azimut bez zbytečné teorie Dětem vysvětlete azimut jako číslo, které říká, kterým směrem jít. Nejprve společně změřte jeden směr: položte buzolu naplocho, otočte tělem tak, aby střelka ukazovala na sever, a teprve pak čtěte číslo na otočném kruhu. Tento úkon předveďte třikrát. Potom nechte děti změřit směr k viditelnému stromu nebo ke keři a společně dojděte na místo. Teprve když to zvládnou, přidejte mapu. Typická chyba je, že dospělý drží buzolu místo dítěte nebo mu ji bere z ruky, když se nedaří. Nechte dítěti čas a jen se ptejte, co vidí na střelce.

Před startem projděte trasu sami. Zjistíte, kde se cesta ztrácí, kde je příliš mnoho podobných stromů a kde by dítě mohlo pokračovat špatným směrem. Na začátku dětem ukažte, jak vypadá cíl na mapě i v terénu. Vysvětlete, že buzola ukazuje magnetický sever, a proto ji nedržte u kovových předmětů, telefonu nebo klíčů. Právě kovové předměty v kapse jsou nejčastější důvod, proč střelka ukazuje jinam, než má.

If you have any kind of questions pertaining to where and just how to use koukněte sem, you can call us at our own web site.