Když děti začnou hrát pantomimu, rozvíjí fantazii i spolupráci

Pantomima učí trpělivosti, protože než druhý pochopí, musíte zvolit jasné gesto. Učí i odvaze, protože stát před ostatními bez slov je náročné. Pokud se dítě stydí, začněte ve dvojici s dospělým. Postupně přidávejte publikum. Nikdy dítě nenutte, pokud nechce. Raději ať nejdřív hádá. A pamatujte: méně je více. Krátká, jasná scénka pobaví víc než dlouhá a překombinovaná. Když se nedaří, zkuste to znovu s jiným tématem. Pantomima je hra, ne soutěž.

Než začnete servírovat, Should you loved this short article and you wish to receive more information about osvěTlení v obýVáKu i implore you to visit the web-site. položte tácek na rovnou podložku. Na ubrus z tenké látky nebo na nakřivo položený tácek se jídlo snadno převrhne. Pokud máte jen tácky bez okraje, obraťte je dnem vzhůru – vznikne mělká miska s pevnějším dnem. U suchých jídel, jako jsou chlebíčky, sušenky nebo ovoce, stačí jeden tácek. U vlhkých jídel dejte dva tácky na sebe a mezi ně vložte kousek papírové utěrky. Utěrka vsákne přebytečnou tekutinu a spodní tácek zůstane suchý.

Další možností je vyprávění příběhu po jednom slově. První řekne slovo, druhý ho zopakuje a přidá další. Kdo zapomene nebo zopakuje špatně, vypadává. U menších dětí stačí místo vypadávání jen tlesknout a pokračovat. Výhoda je, že se dá hrát vsedě a kdykoli přerušit. Pokud máte víc dětí různého věku, rozdělte je do dvojic, aby ti mladší nebyli pořád na tahu a nezačali se vztekat.

Pantomima není jen tichá hra. Pro děti je to způsob, jak vyjádřit emoce, procvičit postřeh a naučit se spolupracovat, aniž by musely mluvit. Ať jste rodič nebo vedoucí kroužku, začněte krátkými scénkami do dvou minut. Děti udrží pozornost lépe, když jde o rychlé, srozumitelné situace. Před hrou nastavte jasná pravidla: žádné zvuky, žádná slova, jen pohyb a výraz. Vysvětlete, že nejde o přesnost, ale o snahu a vcítění.

Předávka rozhoduje úložné prostory v malém bytěíc než rychlost Většina štafet na krátké vzdálenosti ztrácí čas právě při předávce. Nauč děti, že předávající nesmí zastavit a přebírající nesmí vyběhnout dřív, než dostane. Značka pro předání patří do poslední třetiny dráhy. Běžný omyl: předávka uprostřed, kde se oba srazí. Nech je nejdřív zkusit předávku na místě, teprve pak v pohybu. U malých dětí použij kroužek nebo míček místo štafetového kolíku, snáz se chytá.

Nakonec mysli na bezpečnost. Povrch musí být rovný a bez kamení, mety měkké. Nikdy nepouštěj dvě družstva proti sobě v úzkém prostoru. Pokud se děti srazí, okamžitě hru zastav a zkontroluj, jestli jsou v pořádku. Deset metrů je málo na to, aby se dalo uhýbat. Právě proto se na tak malé ploše vyplatí pravidla nastavit přísněji než na velkém hřišti.

Venkovní hry bez vody jsou také možné. Když je největší vedro, postačí stín, mokrý ručník na krk a střídání aktivit. Vodní hry zařaďte ráno nebo k večeru, kdy se voda neodpařuje tak rychle a slunce nepálí. Děti se ochladí i krátkým pobytem ve vodě, nemusí v ní trávit celé hodiny. Po hře je důležité vodu z nádob vylít, ne ji nechat stát – stojatá voda přitahuje komáry a za dva dny zapáchá.

Jak podle věku Děti od tří do pěti let zvládnou napodobovat zvířata nebo předměty. Zahrajte si na kočku, která se myje, nebo na auto, které jede. Nechte je hádat, co předvádíte, a pak se vystřídejte. U předškoláků funguje zrcadlení: dvojice stojí proti sobě, jeden vede pohyb, druhý ho opakuje. U dětí od šesti do osmi let přidejte emoce. Zahrajte ???radost z dárku" nebo „strach ve tmě". Ptejte se, co na tváři viděly. Děti od devíti do dvanácti let zvládnou krátké příběhy s více postavami. Nechte je ve skupinkách vymyslet scénku na téma „ráno ve škole" nebo „nákup". Pomozte jim rozdělit role a určit začátek a konec.

Pro rodiče je pantomima ideální na deštivé odpoledne. Nemusíte nic kupovat. Stačí obývací pokoj a pár předmětů. Zkuste „tichou večeři": dítě předvádí, co jí, vy hádáte. Nebo „ránu v koupelně" – čištění zubů, mytí obličeje. U menších dětí oceníte, když pantomimu spojíte s říkankou. Předveďte pohyb a nechte dítě přidat zvuk až po dokončení. U větších dětí funguje natáčení na telefon a zpětné přehrání. Děti se učí samy sebe vidět a opravovat.

Nakonec si dejte pozor na přehnanou složitost. Systém, kde se body násobí koeficienty podle typu aktivity, dne v týdnu a nálady vedoucího, nikdo nepochopí. Držte se jednoduchého pravidla: za běžnou aktivitu maximálně tři body pro hlídku, za výjimečný výkon pět. Zapište je do tabulky, kterou zvládne přečíst i devítileté dítě. Jednoduchost není slabost — je to podmínka, aby bodování vydrželo celý tábor a nikdo kvůli němu neztratil chuť hrát.

Hlídej počet kol. Na deseti metrech je kolo otázkou několika sekund, takže děti chtějí běžet pořád. Po pěti až šesti kolech přichází únava a s ní i zbytečné pády. Střídej disciplíny, aby se zapojily i děti, které nejsou nejrychlejší. Kdo jen sedí a čeká, začne zlobit. Rozděl družstva tak, aby byla vyrovnaná, jinak poslední tým ztratí motivaci a štafeta se změní v nudu.