Funkcionalismus na Novém Městě: Emy Destinnové, nebo Palác?

Nábytek musí odpovídat šikmině. Křeslo nebo židle s vysokým opěradlem se pod zešikmený strop nevejde. Vyberte nízké čtecí křeslo nebo podnožku s polštářem, případně sedací vak. Úložný prostor řešte vestavbou: police přesně na míru vyplní i nepravidelný tvar a nezabírají místo na podlaze. Knihy ukládejte do výšky, na kterou dosáhnete vsedě, a to nejvýš po ramena. Další řady nad tím už budou jen na dekoraci nebo na věci, které vytáhnete jednou za rok.

Na co si dát pozor: mnozí si pletou funkcionalismus s konstruktivismem. Rozdíl je v tom, že konstruktivismus zdůrazňuje konstrukci jako výraz, kdežto funkcionalismus ji skrývá za klidnou fasádou. Druhá častá chyba je hledat jen slavné stavby a ignorovat obyčejné činžovní domy — právě ty ukazují, jak se principy dostaly do běžného života. A třetí: nefoťte jen celek. Bez detailu okna, zábradlí nebo vstupu si stavbu nezapamatujete.

Posledním krokem před montáží je kontrola roštu a rozvržení desek. Rošt musí být v jedné rovině, připevněný ke krokvím, ne jen k parozábraně. Desky se kladou na sraz s mezerou 2–3 mm po obvodu a spojují se ve středu nosníku. Šrouby volíme do délky, která projde deskou a pevně se uchytí v roštu, ale neprolomí parozábranu. Když je vše suché, odvětrané a utěsněné, může sádrokarton přijít na řadu – jinak se za pár měsíců vrátíte k tomu, co jste chtěli zakrýt.

Typická chyba je nakupovat barvy podle nálady v obchodě. Pod umělým světlem vypadá každý odstín lákavě, ale doma při denním světle se rozpadne. Další past je kombinovat teplý a studený odstín stejné barvy — béžová vedle šedé může působit unaveně, pokud nemáte neutrální podtón a dost kontrastu. Držte se pravidla: buď všechny barvy chladné, nebo všechny teplé. Neutrální kousky jako bílá, černá a šedá patří do obou, ale i tady platí, že teplá bílá vypadá jinak než studená.

Zrcadlo je nejsilnější nástroj, ale jen když je umístěné správně. Nepokládejte ho na podlahu opřené o zeď – to je častá chyba, která místo hloubky vytvoří dojem provizoria. Pověste ho na stěnu naproti oknu nebo na boční stěnu tak, aby odráželo světlo a kus protější stěny. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu opticky zvýší strop. Naopak malá zrcátka roztroušená po stěnách působí neklidně a prostor tříští. Pokud nemáte kam zrcadlo pověsit, použijte alespoň lesklé povrchy – sklo na nočním stolku, kovové nohy lampy.

Před publikací si udělejte takzvaný test konzistence. Projděte text a zvýrazněte všechny věty, které obsahují konkrétní data, Nábytek na míru čísla nebo citace. Tyto pasáže ověřte obzvlášť pečlivě. Čísla se často opisují špatně a text pak působí nedůvěryhodně. Stejně tak citace – pokud je převezmete bez kontextu, můžete změnit jejich význam. U delších převzatých úseků vždy uveďte zdroj, i kdyby šlo jen o obecně známý fakt.

Začněte u dvou kontrastů. První je nárožní dům v ulici, kde bydlela pěvkyně Ema Destinnová — hladká fasáda, pásová okna, žádná ozdoba. Druhý je velkorysý palácový komplex o pár set metrů dál, kde stejná doba mluví jinou řečí: měřítkem, nikoli detailem. Nepleťte si je. Funkcionalismus není jeden styl, ale škála od strohé obytné stavby po reprezentativní administrativní budovu.

Jak číst funkcionalistickou fasádu Prohlížejte budovu po vrstvách. Nejprve obrys: je hranol, nebo je složený ze dvou hmot? Potom okna: tvoří souvislý pás, nebo jsou to jednotlivé otvory? Nakonec povrch: omítka, obklad, přiznaný beton? Právě tyto tři otázky odliší funkcionalismus od pozdějšího socialistického realismu i od secese, která ještě pracuje s ornamentem. Typická chyba je hodnotit dům podle vchodu — ten býbyt v panelákuá nejvíc pozměněný rekonstrukcemi a nevypovídá o původním záměru.

Projděte si Nové Město jako sled kontrastů, ne jako seznam adres. Vyberte si dvě budovy — jednu obytnou, jednu palácovou — a porovnejte je podle stejných kritérií. Uvidíte, že funkcionalismus není studený, jak se říká. Je jen disciplinovaný. A právě v tom je jeho síla i past: bez znalosti kontextu vypadá jako nuda, s kontextem jako přesná odpověď na otázku, jak bydlet a pracovat v moderním městě.

Kapsulový šatník má fungovat tak, že ráno otevřete skříň a všechno se dá zkombinovat. Jenže jakmile do něj pustíte barvy, začne to drhnout: dvě věci se hádají, třetí se ztrácí a vy stejně sahnete po černé. Řešení není vyhýbat se barvám, ale zvolit jednu paletu a tu držet. Nejdřív si určete svůj podtón. Podívejte se na žíly na zápěstí rekonstrukce koupelny krok za krokem denního světla — modré znamenají studený podtón, zelené teplý, smíšené neutrální. Pletete se? Položte si k obličeji stříbrnou a zlatou látku. Ta, která rozzáří pleť a nezvýrazní kruhy, ukazuje směr.

For those who have any queries with regards to wherever in addition to tips on how to work with návod, you can call us from the web site.