Co udělat s kurníkem, než udeří mrazy, aby slepice přežily?

Poslední věc, kterou mnoho chovatelů podcení, je venkovní osvětlení v obývákuýběh. Slepice potřebují i v zimě chodit ven, jinak slábnou a začnou si klovat peří. Výběh zastřešte alespoň částečně, aby v něm nebyl sníh a bláto. Pokud je půda promrzlá, nasypte na hlavní cesty písek nebo štěpku. Nikdy nenechávejte slepice stát na ledu, snadno si podráží nohy.

Na co se zapomíná nejčastěji: větrání a topení. Pod šikminou bývá radiator nebo naopak žádný, a v létě se tam drží teplo. Nechte u okna alespoň patnáct centimetrů volného prostoru, aby vzduch mohl proudit. Skříně stavte do nejnižších míst, ale ne těsně ke stropu, jinak se do nich nedostane vzduch a začne se v nich tvořit plíseň. Dvířka volte posuvná nebo výklopná nahoru, klasická otevírací se pod šikminou nedají otevřít.

Izolace nemusí být dokonalá, ale musí chránit před promrznutím a hlavně před mokrým sněhem, který se dostane dovnitř. Střecha musí být nepropustná, stěny bez děr. Podlahu izolujte silnou vrstvou slámy nebo hoblin, alespoň deset centimetrů. Nikdy nepoužívejte igelitové fólie ani deky, které zadržují vlhkost. Na hřady natáhněte dřevěné latě o průměru čtyř až pěti centimetrů, aby slepice mohly prsty obemknout a nepřimrzly.

Špatně udělená karta je jednou z nejrychlejších cest, jak zařídit malou kuchyni ztratit kontrolu nad zápasem. Rozhodčí, který si není jistý, co přesně viděl, často sáhne po kartě instinktivně – a tím spustí vlnu protestů, dohadování a zbytečného tlaku. Přitom stačí dodržet několik zásad, které chrání jak rozhodčího, tak hru samotnou.

Největší chybou je kurník hermeticky uzavřít. Slepice produkují vlhkost a amoniak, který leptá dýchací cesty. Vlhký vzduch navíc vede teplo mnohem rychleji než suchý. Potřebujete větrání trvale, ale bez průvanu ve výšce hřad. Řešením jsou větrací otvory u stropu, kryté sítem proti hlodavcům, případně štěrbina pod okapem. Přes den můžete na hodinu otevřít dveře, pokud není mráz pod bodem mrazu.

Z kopce je to jiné. Hole prodlužte a zapichujte je níž a mírně před sebe. Nepoužívejte je jako berle, na které se věšíte celou vahou. Slouží k tomu, aby vás brzdily a držely stabilitu, ne aby nesly tělo. Při prudkém sjezdu držte hole blíž k tělu a zkraťte krok. Hrot postavte pevně, ale ne na hranu kamene. Pokud hůl uklouzne, nepředklánějte se za ní, raději povolte tlak a vykročte. Další chyba je držení holí za rukojeť zespodu nebo za hrot. To je nebezpečné a hůl se vám může vymknout. Také si neberte hole do ruky tak, že je máte obě na stejné straně. Střídejte je podle nohou, jinak se budete naklánět do strany.

Závěr hry nesmí být jen sladkost. Poklad dejte do krabice, kterou děti samy odemknou nebo rozšifrují – třeba kód na visacím zámku, kde čísla získají z indicií. Ušetříte tím zklamání, když je hra nebaví, a naopak prodloužíte napětí. Počítejte s časem: příprava trvá dvakrát déle než samotné luštění. Vyzkoušejte si celou trasu předem, ideálně v podvečer, kdy budete mít stejné světlo jako děti. A hlavně počítejte s tím, že děti budou chtít hrát znovu – připravte si rovnou dvě varianty šifer, ať nemusíte luštit to samé podruhé.

Zásadní chybou je i podléhání tlaku z tribuny nebo lavičky. Karta udělená jen proto, že někdo hlasitě křičí, je slabá. Stejně tak je chybou ji nedat, protože se bojíte reakce. Rozhodčí, který se rozhoduje podle reakcí okolí, ztrácí respekt. Pomáhá jednoduché pravidlo: nejprve vlastní úsudek, potom případná konzultace s asistentem, a teprve pak karta. Nikdy naopak.

Nakonec je dobré si po zápase krátce projít situace, které byly hraniční. Ne kvůli sebekritice, ale kvůli tomu, abyste si příště všimli stejného vzorce dřív. Nejčastější chyby při udělování karet vznikají z nejistoty a spěchu. Kdo zvládne zpomalit, pojmenovat důvod a držet stejnou linii, ten se jim vyhne mnohem snáz.

Zazimování kurníku nezačíná v prosinci, ale už na konci léta. Slepice potřebují suchý, bezprůvanový prostor, kde se udrží tělesné teplo. Prvním krokem je důkladné vyčištění: vyhoďte starou podestýlku, oškrábejte trus ze všech hran, bidýlek i hnízdních boxů. Potom vše vysypte vápenným hydrátem nebo nechte kurník den dva větrat. Teprve po úplném vyschnutí nasypte čistou podestýlku.

Bez chemie funguje i slabý roztok mýdla: nastrouhejte půl lžičky jemného mýdla bez parfemace do litru vlažné vody a tím roztokem otřete listy. Nechte uschnout, poté opláchněte čistou vodou, aby mýdlo neucpalo průduchy. U houby naopak mýdlo nepomůže, tam je nutné odstranit napadené části a upravit zálivku. Typická chyba je zalévat rostlinu „pro jistotu" častěji, což plíseň živí. Další chybou je rosení listů u rostlin s měkkými listy, kde vlhkost podporuje houbu.

If you're ready to read more info in regards to http://Mediawiki.Copyrightflexibilities.Eu/ have a look at our site.