Když se mění výška podlahy: lišty, prahy a co s nimi
V zimě a v přechodném období zalévej méně často, protože rostliny odpočívají a spotřebovávají méně vody. Naopak v létě a při silném růstu mohou pít více. Pozor ale na dva typické omyly. Prvním je zalévání podle pocitu – „vypadá žíznivě, tak dostane vodu". Druhým je ponechání vody v podmisce nebo v ozdobném květináči. Pokud voda stojí pod kořenovým balem, substrát se nasákne jako houba a kořeny začnou hnít. Po zalití proto přebytečnou vodu z podmisky vždy vylij, a to i za pár minut.
Co musíte vyřešit dřív, než položíte první prk
Co dělat, když už jsou spáry vid?
Rozhodující je výška, ne vzhled Jakmile je rozdíl větší než zhruba pět milimetrů, plochá lišta přestává fungovat a nastupuje práh nebo schodový profil. Ten má jednu hranu položenou na vyšší podlaze a druhou svisle dolů. Pro větší rozdíly se používají profily s nastavitelnou nožičkou, které se seřizují podle skutečné výšky. Nekupujte profil „od oka" podle katalogu – výrobci uvádějí rozsah, ve kterém profil sedí, a mimo něj už nedoléhá.
Prvním krokem je správná kontrola. Strč prst do substrátu asi dva až tři centimetry hluboko. Pokud je tam vlhko, nezalévej. U velkých květináčů použij dřevěnou tyčku nebo tenký klacík, zapíchni ho ke kraji nádoby a po vytažení zkontroluj, zda je vlhký a zda na něm ulpíbyt v panelákuá zemina. U malých květináčů postačí zvednout nádobu – suchý substrát je nápadně lehčí. Tuto kontrolu prováděj vždy, i když má rostlina svůj pravidelný režim.
Rozhodující ale není jen tvrdost. Větší roli hraje tlak, který na konkrétní místo působí. Tenká noha židle s malou podložkou vyvolá i na dubu větší tlak než široká základna skříně. Proto se otlaky neobjevují jen na měkkém dřevě, ale i na tvrdém, pokud je zatížení soustředěné. Typická chyba je cpát pod nábytek na míru filcové podložky příliš malého průměru. Filc se časem slehne a pod ním se vytvoří přesný obrys nohy, který je z tvrdého dřeva obtížně odstranitelný.
Přechodová lišta nebo práh řeší dva různé problémy: zakrytí spáry mezi dvěma podlahami a vyrovnání výškového rozdílu. Než začnete cokoli kupovat, změřte v místech přechodu tři věci: tloušťku obou podlah včetně podložky a lepidla, šířku spáry a to, zda je podklad pevný. Právě tloušťka rozhoduje o tom, zda vystačíte s plochou lištou, nebo potřebujete profil s nastavitelnou výškou.
Dilatace je druhé pravidlo. Mezi dvěma místnostmi s různou teplotou a vlhkostí, typicky mezi obytným prostorem a koupelnou nebo balkonem, nechte ve spáře vůli a zakryjte ji pružným přechodem. Tuhé přišroubování bez vůle je častý důvod, proč se podlaha v zimě zvedne nebo spáry rozevřou. Do vlhkých prostor volte profil z materiálu, který nesnědí voda, a spáru před montáží utěsněte.
Před montáží spáru vyčistěte, vysajte a odmaštěte. Profil řežte pilkou na kov nebo pokosovou pilou s jemným zubem, konce zapilujte, aby neškrábaly. Vruty předvrtejte, jinak profil praskne. Pokud lišta drží na lepidle, použijte tmel, který zůstane pružný. Po montáži zkontrolujte, že lišta nikde neklokotá a že podlaha pod ní může dýchat.
Kdy lištu vynechat: když jsou podlahy ze stejného materiálu, stejné tloušťky a pokládané v jedné rovině. Pak stačí nechat dilataci u stěny a přechod řešit jen tam, kde se mění rovina nebo materiál. Vynechat lze i práh u dveří, pokud se vejdete do tolerance a podlaha není plovoucí. Naopak nevynechávejte přechod tam, kde se stýká tvrdá a měkká podlaha – dlažba a vinyl se jinak drolí v hraně.
U stejné výšky podlah, kdy rozdíl nepřesahuje dva až tři milimetry, stačí plochá přechodová lišta. Kotví se do spáry tak, aby držela na jedné straně a druhou podlahu jen lehce přitlačovala, aby mohla pracovat. Typická chyba je přišroubovat lištu natvrdo do obou podlah. U plovoucích podlah to vede k vrzání a časem k vytržení zámků, protože podlaha nemá kam dilatovat.
Here is more in regards to Rady Pro rekonstrukci look at our own page.
등록된 댓글이 없습니다.