Co udělat s kurníkem na jaře, aby přestal zapáchat?
První praktický rozdíl je izolace. mají srst hustou, ale bez struktury, která odvádí vodu. Po dešti zůstávají mokré déle než běžná plemena a snadno prochladnou. Pokud je chováte venku, potřebují krytý výběh se suchou podestýlkou a závětří. Mokrý pták se neuklidní, dokud neusychá, a v chladném období to znamená vyšší spotřebu krmiva. Typická chyba je nechat je celý den na dešti a čekat, že to „slepičí" zvládnou jako jiná plemena.
Krátký a silný zobák znamená jiné nároky než dlouhý a tenký Krátký, masivní, mírně zahnutý zobák mají plemena, která se živí zrním, semeny a tvrdšími plody. Takový pták potřebuje krmivo, které dokáže rozlousknout nebo rozmělnit. Prakticky to znamená sypat směs s dostatkem celých zrn, ne jen šrot a kaše. Když takové slepici dáte pouze měkkou stravu, zobák se sice nezkazí, ale pták se přestane přirozeně zaměstnávat a začne mít sklony k obezitě a ke klování druhých. Typická chyba je domněnka, že když zobák vypadá silně, slepice automaticky sežere cokoli. Opak je pravdou, tvrdá potrava musí být dostupná celý den.
Praktický postup při zavádění hejna: nejprve postavte kurník s trvalým přístupem do venkovního výběhu, poté pořiďte tři až pět slepic stejného stáří. Nikdy nemíchejte nové a staré slepice bez odděleného prostoru na dva týdny. Krmte dvakrát denně, ráno zrní, odpoledne vlhčenou směs, a vždy mějte k dispozici čistou vodu. Typická chyba začátečníka je příliš mnoho slepic na malý prostor – minimálně jeden metr čtvereční na kus v kurníku a čtyři metry ve výběhu.
Zima nechá v kurníku vrstvu všeho, co se přes mrazy nechtělo rozložit: zmrzlý trus, zbytky podestýlky, prach z peří a vlhkost, která se drží u podlahy. Právě vlhkost je hlavní důvod, proč kurník na jaře páchne i po vyhrabání. Než začnete cokoli mýt, vyberte slepice na jiné místo, ideálně do přenosného výběhu nebo na uzavřený dvorek. Kurník nechte otevřený a větrejte alespoň hodinu, aby se uvnitř nesrážely výpary z čisticích prostředků.
Dlouhý, tenčí a špičatější zobák patří plemenům, která v přírodě probírají hlínu, listí a hmyz. Ty ocení mělké misky, rozházené krmivo v podestýlce a možnost hrabat. Pokud je zavřete do holého výběhu bez možnosti hledat, začnou si hledat zábavu jinde, nejčastěji na peří sousedek. Tady platí jedno: čím je zobák jemnější, tím víc potřebuje slepice činnost, ne jen nasypané krmení.
Nejčastější nemoci a jak je rozpozn
Na co se vyplatí dát pozor a čemu se vyhnout Druhou spolehlivou variantou je vlaška. Drobná, hbitá a velmi odolná slepice, která si sama najde část potravy na pastvě. Hodí se do menších výběhů i do sadu. Snáší bílá vejce a kvoká jen zřídka, takže produkce je plynulá. U vlašek ale hlídejte, aby měly vždy přístup ke gritu – bez něj trpí zažívání a skořápky jsou slabé. Podobně nenáročná je i plymutka bílá, která snáší velká vejce a dobře snáší i stísněné prostory.
Nejjednodušší test je ponořit vejce do sklenice s vodou. Čerstvé vejce klesne ke dnu a zůstane ležet. Starší vejce se postaví špičatým koncem vzhůru. Pokud plave na hladině, je zkažené a patří do koše. Další možností je rozklepnout vejce na talířek. Čerstvé má pevný, vysoko stojící žloutek a bílek, který se neroztéká. Starší vejce se rozlije do široka a žloutek se snadno protrhne. Tyto testy fungují spolehlivě, ale neodhalí salmonelu. Tu zlikvidujete jen důkladným tepelným zpracováním.
Začátečník by měl vybírat plemeno podle tří kritérií: snášenlivost v malém hejnu, odolnost vůči českému počasí a nenáročnost na krmení. Ne všechna atraktivní plemena z výstav jsou pro začátek vhodná. Například nosnice s chocholkou nebo příliš jemným peřím častěji trpí na omrzliny a stres. Naopak plemena, která se desítky let chovají v českých vesnicích, jsou přizpůsobená mrazům, vlhku i nepravidelnému krmení.
Pokud zvolíte jedno z uvedených plemen a dodržíte základní hygienu, dočkáte se vajec i v prvním roce. Slepice nejsou náročná zvířata, ale potřebují pravidelnost. Ranní kontrola, večerní zavření a jednou týdně pořádné vyčištění podestýlky udělá víc než drahé doplňky. Právě v tom spočívá rozdíl mezi hejnem, které prospívá, a tím, které chřadne.
Tvar zobáku u slepic není náhoda ani kosmetický detail. Vychází z toho, jak se konkrétní plemeno živí, jaké má přirozené instinkty a jaké podmínky mu vyhovují. Pokud plánujete pořídit hejno a chcete, aby krmivo, prostor i ustájení fungovaly bez zbytečných kompromisů, vyplatí se dívat se na zobák dřív než na barvu peří.
Zahnutý, kratší zobák s výrazným hrotem se objevuje u plemen, která mají sklony k agresivnějšímu klování. Nejde o povahu, ale o kombinaci tvaru a velikosti těla. Takové slepice potřebují víc prostoru na krmítku a vodu v několika napáječkách, aby se nemusely tlačit. Když je vše na jednom místě, vzniká stres a klování je jen následek. Pomáhá také krmení v několika hromádkách rozmístěných po výběhu, ne v jedné velké kupě.
Krátký a silný zobák znamená jiné nároky než dlouhý a tenký Krátký, masivní, mírně zahnutý zobák mají plemena, která se živí zrním, semeny a tvrdšími plody. Takový pták potřebuje krmivo, které dokáže rozlousknout nebo rozmělnit. Prakticky to znamená sypat směs s dostatkem celých zrn, ne jen šrot a kaše. Když takové slepici dáte pouze měkkou stravu, zobák se sice nezkazí, ale pták se přestane přirozeně zaměstnávat a začne mít sklony k obezitě a ke klování druhých. Typická chyba je domněnka, že když zobák vypadá silně, slepice automaticky sežere cokoli. Opak je pravdou, tvrdá potrava musí být dostupná celý den.
Praktický postup při zavádění hejna: nejprve postavte kurník s trvalým přístupem do venkovního výběhu, poté pořiďte tři až pět slepic stejného stáří. Nikdy nemíchejte nové a staré slepice bez odděleného prostoru na dva týdny. Krmte dvakrát denně, ráno zrní, odpoledne vlhčenou směs, a vždy mějte k dispozici čistou vodu. Typická chyba začátečníka je příliš mnoho slepic na malý prostor – minimálně jeden metr čtvereční na kus v kurníku a čtyři metry ve výběhu.
Zima nechá v kurníku vrstvu všeho, co se přes mrazy nechtělo rozložit: zmrzlý trus, zbytky podestýlky, prach z peří a vlhkost, která se drží u podlahy. Právě vlhkost je hlavní důvod, proč kurník na jaře páchne i po vyhrabání. Než začnete cokoli mýt, vyberte slepice na jiné místo, ideálně do přenosného výběhu nebo na uzavřený dvorek. Kurník nechte otevřený a větrejte alespoň hodinu, aby se uvnitř nesrážely výpary z čisticích prostředků.
Dlouhý, tenčí a špičatější zobák patří plemenům, která v přírodě probírají hlínu, listí a hmyz. Ty ocení mělké misky, rozházené krmivo v podestýlce a možnost hrabat. Pokud je zavřete do holého výběhu bez možnosti hledat, začnou si hledat zábavu jinde, nejčastěji na peří sousedek. Tady platí jedno: čím je zobák jemnější, tím víc potřebuje slepice činnost, ne jen nasypané krmení.
Nejčastější nemoci a jak je rozpozn
Na co se vyplatí dát pozor a čemu se vyhnout Druhou spolehlivou variantou je vlaška. Drobná, hbitá a velmi odolná slepice, která si sama najde část potravy na pastvě. Hodí se do menších výběhů i do sadu. Snáší bílá vejce a kvoká jen zřídka, takže produkce je plynulá. U vlašek ale hlídejte, aby měly vždy přístup ke gritu – bez něj trpí zažívání a skořápky jsou slabé. Podobně nenáročná je i plymutka bílá, která snáší velká vejce a dobře snáší i stísněné prostory.
Nejjednodušší test je ponořit vejce do sklenice s vodou. Čerstvé vejce klesne ke dnu a zůstane ležet. Starší vejce se postaví špičatým koncem vzhůru. Pokud plave na hladině, je zkažené a patří do koše. Další možností je rozklepnout vejce na talířek. Čerstvé má pevný, vysoko stojící žloutek a bílek, který se neroztéká. Starší vejce se rozlije do široka a žloutek se snadno protrhne. Tyto testy fungují spolehlivě, ale neodhalí salmonelu. Tu zlikvidujete jen důkladným tepelným zpracováním.
Začátečník by měl vybírat plemeno podle tří kritérií: snášenlivost v malém hejnu, odolnost vůči českému počasí a nenáročnost na krmení. Ne všechna atraktivní plemena z výstav jsou pro začátek vhodná. Například nosnice s chocholkou nebo příliš jemným peřím častěji trpí na omrzliny a stres. Naopak plemena, která se desítky let chovají v českých vesnicích, jsou přizpůsobená mrazům, vlhku i nepravidelnému krmení.
Pokud zvolíte jedno z uvedených plemen a dodržíte základní hygienu, dočkáte se vajec i v prvním roce. Slepice nejsou náročná zvířata, ale potřebují pravidelnost. Ranní kontrola, večerní zavření a jednou týdně pořádné vyčištění podestýlky udělá víc než drahé doplňky. Právě v tom spočívá rozdíl mezi hejnem, které prospívá, a tím, které chřadne.
Tvar zobáku u slepic není náhoda ani kosmetický detail. Vychází z toho, jak se konkrétní plemeno živí, jaké má přirozené instinkty a jaké podmínky mu vyhovují. Pokud plánujete pořídit hejno a chcete, aby krmivo, prostor i ustájení fungovaly bez zbytečných kompromisů, vyplatí se dívat se na zobák dřív než na barvu peří.
Zahnutý, kratší zobák s výrazným hrotem se objevuje u plemen, která mají sklony k agresivnějšímu klování. Nejde o povahu, ale o kombinaci tvaru a velikosti těla. Takové slepice potřebují víc prostoru na krmítku a vodu v několika napáječkách, aby se nemusely tlačit. Když je vše na jednom místě, vzniká stres a klování je jen následek. Pomáhá také krmení v několika hromádkách rozmístěných po výběhu, ne v jedné velké kupě.
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.