Když se spolehneme na mapu, zabloudíme: orientace v neznačeném terénu

Nejčastější chyba celého dne je obléknout se příliš teple hned na začátku. Tělo se při chůzi zahřeje, přebytek oblečení vás začne potit a vy pak během přestávky prochladnete. Oblečení vrstvěte postupně, sundávejte průběžně a udržujte suchou kůži. Kdo tohle zvládne, tomu bude teplo i při dlouhém výstupu v chladném ránu.

Důležité je také hlídat čas a světlo. Naplánujte si, kdy se musíte otočit, ať jste kdekoliv. Soumrak v neznámém lese mění i známé cesty v chaos. Berte vážně počasí: mlha, déšť a sníh spolehlivě zničí orientaci podle vzdálených bodů. Když se podmínky zhorší, zkraťte trasu a držte se blízko jasných linií, ne naopak.

Vyrazit se dá i v dešti a mlze, ale plán musí být menší, pomalejší a s jasnou ústupovou cestou. Kdo v dešti na hřebeni uspěje, většinou ne ten, kdo má nejlepší vybavení, ale ten, kdo včas otočí a neplete si vytrvalost s tvrdohlavostí. Nejčastější chyba není špatná bunda, ale rozhodnutí jít dál, když už podmínky přestaly odpovídat tomu, na co jste se připravili.

KČT je papírová klasika, kterou mnozí podceňují. Tištěná mapa nepotřebuje baterii, funguje v dešti i v mrazu a neukáže osvětlení v obývákuám reklamu. Značení KČT je v Česku husté a konzistentní, takže orientace podle rozcestníků je spolehlivá. Slabina je zřejmá: nemá vaši polohu a při odbočení z trasy musíte pracovat s buzolou a okolním terénem. Chyba začátečníků: koupí si mapu v měřítku, které neodpovídá tempu. Pro pěší túru se hodí 1 : 50 000, pro cyklistiku 1 : 75 000 až 1 : 100 000. Menší měřítko znamená méně detailů a snadnější zabloudění.

Nejčastější chyba je koupě příliš dlouhých holí. Člověk s nimi při chůzi zvedá ramena, kroutí trupem a po pár kilometrech ho bolí horní část zad. Druhou chybou je nastavení obou holí na stejnou délku i v kopcovitém terénu, kde se do svahu vyplatí zkrátit je o pár centimetrů. Někteří také podceňují výměnu gumových misek za ostré hroty při přechodu z asfaltu do skal, což vede k uklouznutí.

Začněte tím, že si terén rozdělíte na velké celky. Neřešte každý kámen, ale hledejte linie, které někam vedou: hřebeny, údolí, potoky, okraje lesa, elektrické vedení. Tyto linie fungují jako záchytné body, i když nejsou na mapě zakreslené. Když víte, že potok teče k silnici a silnice k vesnici, máte záložní plán, i když ztratíte přehled o přesné poloze.

Při ztrátě orientace se neposouvejte dál naslepo. Vraťte se k poslednímu místu, které jste si jistě dokázali určit, a odtud začněte znovu. Pomáhá i metoda „zpětného pohledu": otáčejte se a všímejte si, jak terén vypadá z opačné strany. Většina lidí bloudí proto, že si pamatuje jen pohled dopředu, a při návratu nerozpozná nic.

Po každém zásahu zkontrolujte, jestli se někde neobjevily praskliny v omítce, posunuté tašky nebo prověšený okap. Tyto drobnosti signalizují, že střecha dostala zabrat. Pokud bydlíte v oblasti s pravidelným vydatným sněžením, zvažte instalaci sněhových zábran ještě před zimou. Nejsou drahé a zabrání tomu, aby sníh sjížděl v lavině přímo na vchod nebo na auto. Stejně důležité je udržovat okapy čisté už na podzim. Listí a nečistoty v žlabu vytvářejí ideální podmínky pro vznik ledových bloků, které pak voda tlačí pod krytinu.

Typická chyba je jít pořád rovně, protože „někam dojdu". V neznačeném terénu vede přímá linie často do rokliny nebo na sráz. Lepší je držet se přirozených koridorů a obcházet překážky v obloucích, které se dají zpětně popsat. Když se rozhodujete, ptejte se, jestli si za hodinu vzpomenete, kudy jste šli. Pokud ne, trasa je příliš komplikovaná.

Materiál rozhoduje o váze i životnosti Nejčastější volbou je dural nebo jiná slitina hliníku. Je odolná, jak zařídit malou kuchyni dobře tlumí nárazy a při nárazu se ohne, což je v terénu výhoda před náhlým zlomením. Slitiny s vyšším obsahem hliníku bývají lehčí, ale za cenu nižší tuhosti. Karbonové hole jsou znatelně lehčí a méně přenášejí vibrace, ovšem při pádu nebo páčení se mohou roztříštit a oprava v terénu není možná. Pro nenáročné túry a začátečníky je proto vhodnější kov, karbon dává smysl při dlouhých pochodech, kde záleží na každém gramu.

Turistické hole se vybírají podle dvou parametrů, které rozhodují o pohodlí i bezpečnosti: délky a materiálu. Špatná délka vede k bolesti zad a ramen, nevhodný materiál zase ke zbytečné váze nebo k prasknutí v nejméně vhodnou chvíli. Nejde o nic složitého, stačí si před nákupem změřit tělo a ujasnit, kde a jak často budete hole používat.

U rukojetí se setkáte s pěnou, korkem a plastem. Korek příjemně saje pot a v horku neklouže, pěna dobře izoluje v zimě, plast je levný, ale v mrazu tvrdne a v létě se v něm potí dlaň. Zkontrolujte také průměr a závit hrotu, ať později seženete náhradní špičky a misky. Teleskopické spoje musí mít spolehlivé páčky nebo šroubovací mechanismy, které se samovolně nepovolují.

If you loved this article so you would like to get more info relating to Http://ossenberg.ch nicely visit our own web-site.