Křída na chodníku: skákací hry versus kreslené hlavolamy

Prostřední body rozhodují o průbě

Na závěr: křída se snadno smaže, ale také snadno rozšlape. Pokud chcete hru zachovat na další den, kreslete na méně frekventované místo a navečer ji přetřete vodou. Ráno bude chodník čistý a vy můžete začít znovu. Ať už zvolíte skákání, nebo hlavolamy, vždy platí, že jednodušší je lepší. Děti ocení jasná pravidla víc než složité obrazce.

Pozor na dvě časté chyby. První je přeplácaný konec: vítězství musí být vidět okamžitě, ne po dalším počítání. Druhá je nevyváženost – jeden hráč získá pomocníka, který ho protáhne celou hrou, a ostatní jen přihlížejí. Pomocníka proto navrhněte tak, aby pomohl jednou, nebo aby ho mohl získat kdokoli. Rovnováha není o spravedlnosti, ale o tom, aby se nikdo nepřestal účastnit.

Ukončení má být stejně vědomé jako začátek. Nejprve se přeruší fyzický kontakt, pak se druhý člověk posadí nebo se postaví na vlastní nohy, potom se řekne, že hra skončila. Následuje krátké zastavení: tři nádechy, pocit chodidel na zemi, pohled do místnosti. Teprve pak se mluví o tom, https://Magicdiagram.com/User/Monroe50B230/ co se dělo. Nehodnoťte, kdo byl statečný a kdo ne. Ptejte se na pocity a potřeby, ne na výkon. Kdo vedl, mluví první a přizná, co bylo pro něj těžké. Tím se ruší nerovnováha, kterou hra vytvořila.

Dalším účinným trikem je nechat děti pravidlo objevit. Polož otázku: „Co si myslíš, že se stane, když zahraju tuhle kartu?" Nech je hádat a pak to společně ověřte. Objevené pravidlo si pamatují mnohem déle než nařízené. Zároveň tím přirozeně vzniká napětí a chuť pokračovat.

Začněte tím, že omezíte nabídku, ne že ji rozšíříte. Když dáte dítěti na stůl deset hraček, chvíli je přehazuje a pak odejde. Když mu dáte jen krabici, pár korků a provázek, často vydrží mnohem déle. Stejně to platí pro výtvarné potřeby: místo velké sady pastelek položte na stůl jen tři barvy a jeden formát papíru. Omezení nutí přemýšlet. Děti do zhruba šesti let potřebují u aktivity dospělého poblíž, ale ne jako režiséra. Stačí, když si sednete s knihou nebo s vlastní prací do stejné místnosti. Vaše soustředění je pro ně silnější signál než slovní vysvětlování.

Skákací hry: čísla, která udrží tempo Základem je domeček. Kreslete ho shora dolů, ať má dítě jasný cíl. První pole velké, pak dvě menší vedle sebe, pak jedno velké. Číslo pište do každého pole zvlášť, ne doprostřed mezi ně. Častá chyba je příliš úzká políčka. Dítě do nich netrefí nohu a přestane hrát. Šířka jednoho pole by měla odpovídat délce chodidla. Další variantou je had. Kreslete ho jako vlnovku s deseti až patnácti poli, čísla střídejte. Hráč skáče po jednom poli, u dvojice polí oběma nohama. Kdo šlápne na čáru, vrací se na start. Nezapomeňte na „peklíčko" – poslední pole, které se nesmí trefit. Právě tam vzniká napětí.

Další možností je „šifra". Nakreslete mřížku tři krát tři a do políček vepište písmena. Dítě má za úkol přečíst slovo po cestě, kterou mu ukážete prstem. Můžete střídat směr čtení i počet písmen. Pozor na záměnu podobných písmen, např. „b" a „d". Do mřížky je nedávejte vedle sebe, pletou se i dospělým.

Kromě skákání lze na chodník kreslit hlavolamy. Bludiště je nejjednodušší. Začněte jedním vchodem a jedním východem, uvnitř vytvořte dvě až tři slepé uličky. Nepřehánějte to s množstvím cest, jinak se v tom nevyzná ani dospělý. Bludiště kreslete nejdříve prstem do vzduchu, pak teprve křídou. Ušetříte tím gumování a zbytečné čáry.

U skákacích her platí jedno pravidlo: méně polí, více opakování. Dlouhý domeček děti unaví a přestanou ho používat. Kreslete raději kratší verzi a hrajte ji dokola. Křídu držte kolmo k zemi, ať je čára silná. Slabé čáry se při skákání setřou a hra ztratí smysl.

Křída na chodníku je nejlevnější hračka, kterou lze pořídit. Sáhne po ní dítě i dospělý, když se chce na chvíli zastavit. Jenže většina lidí skončí u čáry a domečku, protože nic jiného nezná. Přitom stačí pár tahů a beton se promění v herní plán. Rozdíl mezi úspěšnou hrou a nudou je v tom, jak přesně jsou pravidla nakreslena. Než začnete, najděte rovný úsek chodníku, ne dlažbu s ostrými hranami. Křída se na kostkách drolí a čára pak není čitelná.

Pro dvě děti je vhodná hra „na honěnou po čarách". Nakreslete dvě rovnoběžné čáry vzdálené na délku paže. Jeden hráč je honí, druhý utíká. Nesmí šlápnout mimo svou čáru. Kdo vybočí, prohráúložné prostory v malém bytěá. Čáry musí být dost široké, aby po nich šlo jít bokem. Křídu při kreslení držte v jedné ruce a druhou si podepírejte tělo, ať máte stabilní tah.

In case you loved this article and you want to receive more details about jak zařídit malou kuchyni i implore you to visit our own web-page.