Co když je pohádka jen začátek a hra z ní teprve vznikne?

Hudba a tanec jsou skvělým řešením, když mají děti příliš mnoho energie. Pusťte oblíbené písničky a vymyslete jednoduché taneční kroky. Můžete hrát na „sochy": když hudba přestane, děti musí ztuhnout. Pro zpestření použijte dvě různé písně a střídejte rychlé a pomalé tempo. U starších dětí nechte je vymyslet vlastní choreografii. Hlasitost udržujte na rozumné úrovni, aby nerušily sousedy.

Než začnete tvořit, proberte materiál. Šišky a žaludy před použitím prohlédněte, jestli v nich nežije hmyz nebo plíseň. Pěkná šiška s bílým povlakem vypadá dekorativně, ale za týden zplesniví i s výrobkem. Kameny a větvičky opláchněte a nechte uschnout. Listy, které mají vydržet, vložte mezi noviny a zatížíte knihami nábytek na míru dva až tři dny, jinak se při lepení zkroutí a odpadnou. Větvičky lámejte na délku, kterou děti udrží v ruce — příliš dlouhé pruty se při hře zlomí a dítěti zůstane v ruce jen špička.

Když se zeptáte „Rozumíte tomu?", dostanete vždycky „ano". Je to zdvořilostní automat, ne informace. Místo toho požádejte o příklad: „Řekněte mi situaci z minulého týdne, na kterou by se tohle pravidlo vztahovalo." Kdo příklad vymyslí, tomu pravidlo sedlo. Kdo mlčí nebo mluví obecně, tomu ještě nesedlo. Tuto otázku používejte u každého pravidla, které chcete skutečně předat.

Vzít známou pohádku a udělat z ní hru není totéž jako převyprávět děj. If you loved this short article and you would like to receive even more facts relating to tento článek kindly visit our own internet site. Hra potřebuje rozhodnutí, která pohádka sama neřeší. Než začnete cokoli vymýšlet, vypište si tři věci: kdo v příběhu jedná, co ho žene kupředu a co mu stojí v cestě. Teprve z tohoto rozporu vzniká herní mechanika. Pohádka o dvanácti měsíčcích není o měsících, ale o nevyslyšené prosbě. Hra musí hráči dát možnost tu prosbu vyslovit, odepřít nebo obejít.

U vlastních variant platí několik zásad. Vždy si předem napište, co je cílem – zda rychlost, přesnost, nebo schopnost zapamatovat si co nejvíce informací. Podle toho volte počet karet a způsob bodování. Nikdy nemíchejte do jedné hry více než dvě nové mechaniky. A hlavně: nechte hráče, aby si pravidla po prvním kole sami upravili. Právě úprava pravidel nutí mozek přemýšlet o tom, jak zařídit malou kuchyni se učí, což je nejcennější část tréninku.

Prvním krokem je zastavit hru dřív, než změnu oznámíte. Neříkejte nové pravidlo ve chvíli, kdy je dítě plně ponořené do hry a vyhrává. V tu chvíli je každá změna vnímána jako útok. Mnohem lépe funguje krátká pauza: „Na chvilku stop. Něco se změnilo." Tím dáte dítěti čas přesunout pozornost a připravit se na informaci. Zároveň tím zabráníte tomu, aby protest přišel automaticky jako obranná reakce.