Když běh nestačí: honičky, které jedenáctileté opravdu chytí
Základem je roztřídit materiál ještě venku nebo hned po příchodu. Kaštany, žaludy, šišky, kůra, větvičky, listy, kamínky a suché plody se hodí na různé projekty. Listy dejte mezi noviny a zatížit, aby se nezohýbaly. Šišky a kamínky stačí opláchnout a nechat uschnout. Vlhké věci z lesa nikdy nelepte rovnou — lepidlo na vlhkém povrchu nedrží a výsledek se rozpadne.
Na konci tábora nebo kurzu si udělejte krátkou reflexi: kdo si čí jméno pamatoval a proč. Zjistíte, že nejlépe fungovaly hry, které byly krátké, pohybové a s jasným pravidlem. Naopak dlouhé seznamování u ohně s dvaceti jmény v řadě si lidé nepamatují vůbec. Pokud chcete jména opravdu dostat do hlavy, dělejte to po malých dávkách, osvětlení v obýváku pohybu a s humorem. Herní přístup není ztráta času, je to nejrychlejší cesta k tomu, aby se z cizích jmen stali lidé, které znáte.
Začněte něčím tichým, aby se kruh uklidnil. Hra na tři slova: každý řekne tři slova, která ho napadnou při pohledu do plamenů, a další musí navázat. Kdo zaváhá, vypadává. Chyba bývá v tom, že lidé chtějí být vtipní. Vtip není podmínka. Stačí plynulost. Po pár kolech se stejně rozmluví i ti, co celý den mlčeli.
Otestujte hru na lidech, kteří pohádku neznají. Pokud pochopí zadání bez vysvětlování, máte vyhráno. Pokud se ptají na významy, které jste měli na mysli, ale neřekli je, je text nejasný. Zapisujte si každou otázku, kterou položí. Většina z nich ukazuje na místo, kde jste přeskočili pravidlo. Nebraňte se zjednodušení. Vyhozením jedné postavy nebo jedné schopnosti se hra obvykle zrychlí a zpřehlední.
Čtvrtý až šestý bod řeší, co se smí dělat během hry. Typicky jde o to, zda lze měnit tah po položení, zda se počítá náhoda při míchání a jak se zachovat, když někdo omylem odkryje soupeřovu pozici. Tady vzniká nejvíc nedorozumění. Pokud pravidla nejsou sepsaná, platí to, na čem se domluvíte předem. Doporučuji udělat si krátkou poznámku do telefonu a odsouhlasit ji. Nejde o byrokracii, ale o to, že po prohře si každý pamatuje domluvu jinak.
Jedenáctileté děti už nechtějí jen bezcílně pobíhat po hřišti. Mají za sebou dost školních přestávek, kdy honička znamenala jedno kolo kolem stromu a konec. Potřebují pravidla, která dávají smysl, roli, kterou mohou sehrát, a hlavně pocit, že vyhrát i prohrát má nějakou váhu. Pokud máte partu, která tvrdí, že „už je na honičky stará", nabídněte jim variantu, kde se běhá, ale zároveň se počítá, kryje a spolupracuje.
Řetěz je pro větší skupiny. Chycený se přidává k chytači a drží se za ruce, čímž vzniká řetěz. Řetěz se nesmí přetrhnout, jinak se rozpadá a začíná znovu. Hra končí, když jsou všichni v řetězu. Učte děti, že řetěz se hýbe jako celek, ne že každý tahá jinam — to je nejčastější důvod, proč se přetrhne.
Přes čáru je nejjednodušší na vysvětlení. Dvě čáry proti sobě, mezi nimi běhá jeden, kdo se snaží přeběhnout, ostatní ho chytají. Kdo je chycen, přidává se k chytačům. Po pěti minutách vyměňte běžce, i když ještě není chycen, aby se vystřídali všichni. Bez toho se hra zvrhne v to, že rychlí běhají a pomalejší stojí.
U všech her platí jedna věc: jakmile děti začnou diskutovat o pravidlech víc než hrát, hru přerušte a pravidlo zjednodušte. Jedenáctiletí nepotřebují dokonalý systém, potřebují jasný cíl a pocit, že se počítá každý pohyb. Když se po hodině ptají, jestli si mohou zahrát ještě jedno kolo, máte vyhráno.
Než začnete, vyřešte dvě věci. Za prvé prostor: hřiště s jasnými hranicemi, aby se hra nezvrátila v útěk do ulic. Za druhé počet hráčů — pod šest dětí se většina honiček rozpadá, nad patnáct je lepší hru rozdělit na dvě skupiny. Typická chyba je nechat děti dohodnout pravidla samotné. Domluví se na něčem, čemu za pět minut nikdo nerozumí, a hra skončí hádkou. Pravidla řekněte nahlas, jednou větou na hráče, a první kolo berte jako zkušební.
Stíny nutí děti přemýšlet o prostoru. Dvojice se drží za ruce, jeden je lovec, druhý běží sám. Lovec může chytit jen toho, kdo není součástí dvojice, a dvojice se může kdykoli rozdělit a vytvořit novou. Děti rychle pochopí, že nejde o rychlost, ale o to, komu se postavit po bok. Nejčastější chyba je příliš těsné držení — pak dvojice neumí zrychlit. Trvejte na tom, že se drží za předloktí, ne za prsty.
Sedm honiček, které vydrží víc než jedno odpoledne Mrazík se záchranou funguje skoro všude. Chytač mrazí dotykem, zmrazený stojí s roztaženýma nohama a ostatní ho mohou vysvobodit podlezem. Pozor na dvě věci: zmrazený nesmí mluvit a navigovat, jinak se hra zvrhne v rádiovou komunikaci, a chytač by neměl stát přímo u zmrazeného a číhat. Zaveďte pravidlo, že po vysvobození musí chytač napočítat do tří, než může znovu útočit.
등록된 댓글이 없습니다.