Důvěrové hry: kdy je ještě hrát a kdy už ne

Důležité je střídat klidné a aktivnější činnosti po deseti až patnácti minutách. Děti udrží pozornost krátce, ale pokud mají na výběr, vydrží déle. Vyhněte se chaotickému střídání – připravte si dvě varianty a ty prostřídejte. A hlavně: nebojte se nudy. Nuda je rekonstrukce koupelny krok za krokemčátek kreativity. Když dítěti dáte tác s pár věcmi a necháte ho, rekonstrukce bytu často přijde s vlastní hrou, která ho zabaví nejlépe.

Většina lidí si pod pojmem hra na papíře představí piškvorky nebo oběšeného. Zahrají si dvě kola a pak se začnou nudit. Problém není v hře samotné, ale v tom, že chybí cíl, napětí a důvod se k papíru vrátit. Aby hra na papíře bavila déle než minutu, musíte ji brát jako skutečnou hru, ne jako výplň čekání u lékaře. To znamená mít pravidla, body, tahy a ideálně i soupeře, který se snaží vyhrát.

Kromě panáka a bludiště se osvědčily i další kresby. Šnečí závod: nakreslete dvě paralelní vlnovky a děti po nich posouvají kamínek pomocí klacíku. Nebo klasické piškvorky ve zvětšené mřížce. Pro skákání je vhodná i řada obdélníků jako žebřík, kde se střídá jedna a dvě nohy. Vždy platí: čím větší kresba, tím lepší zábava. Drobné čáry se rychle smažou a hůř se čtou.

Jak nastavit tempo, aby hra neumřela po prvním tahu Mnoho lidí udělá chybu, že hrají příliš dlouho bez přestávky, nebo naopak příliš krátce. Ideální je hrát nábytek na míru tři až pět kol, pak vyměnit hru nebo si dát pauzu. Důležité je střídat typy her – jednou logická, jednou rychlá postřehová, jednou kreativní. Když hrajete stále stejnou hru, mozek si zvykne a přestane vás to bavit. Také se vyhněte tomu, abyste hru hráli jen proto, že „se musí dohrát". Pokud vás přestane bavit, prostě ji ukončete a začněte jinou. Papír není závazek.

Jak hru bezpečně ukončit Ukončení je stejně důležité jako samotná hra. Nikdy nenechávejte účastníky „viset" v rozehraném stavu. Předem řekněte, kolik času na aktivitu máte, a dodržte to. Když se někdo začne smát nepřirozeně, ztuhne nebo uhne pohledem, zastavte hru okamžitě – i kdyby zbývalo jen pár minut. Po skončení zařaďte krátké kolečko, v němž každý řekne jednu větu o tom, jak mu bylo. Nejde o terapii, jen o uzavření zážitku.

Častou chybou je nutit lidi do aktivity, když řeknou ne. Další chybou je nechat hru běžet příliš dlouho, protože „je zábava". Zábava může být známkou toho, že se lidé smějí, aby zakryli rozpaky. Vyhněte se také tomu, aby stejný člověk byl stále v roli toho, kdo se nechává vést – vzniká nerovnováha. Po hře je dobré udělat něco úplně obyčejného, třeba krátkou přestávku nebo společné pití vody, aby se pozornost přesunula jinam.

Zařazení má smysl ve chvíli, kdy se skupina už trochu zná a panuje v ní základní důvěra. U úplně nových lidí je lepší začít lehčími aktivitami, kde se nikdo neobnažuje. Vhodné je hrát hry po delší společné práci, ne jako rozcvičku na začátku. Také záleží na velikosti skupiny – v deseti lidech se dá ještě pracovat s každým, ve třiceti už snadno vzniká tlak na výkon a někteří se stáhnou.

Křída na chodníku je levná zábava, která vydrží déle než většina hraček. Klíčové je vybrat správné místo. Hledejte asfaltový nebo betonový povrch, který je suchý a čistý. Vyhněte se dlažbě s velkými spárami, kde křída mizí, a místům u silnice, kde hrozí provoz. Ideální je chodník u hřiště nebo klidná ulice. Před kreslením vezměte smeták a zametejte prach a kamínky. Křída pak lépe přilne a čáry jsou ostřejší.

Používejte jména v běžné komunikaci, ne jen při hře Největší chybou je hrát hru jednou a pak se vrátit k oslovení „ty" a „vy". Mozek si jméno uchová jen tehdy, když ho slyší a vyslovuje v reálných situacích. Během porady oslovujte lidi jménem, když jim dáváte slovo nebo reagujete na jejich nápad. Když si nejste jistí, klidně se zeptejte: „Promiň, připomeň mi prosím své jméno."Je to lepší než ho komolit nebo se mu vyhýbat. Po každé poradě si dvě minuty v duchu projděte, kdo tam byl, a ke každému jménu si přiřaďte jednu věc, kterou ten člověk řekl.

Důvěrové hry nejsou univerzální nástroj. Hodí se tam, kde je čas, klid a dobrovolnost. Kde chybí kterákoli z těchto tří věcí, je lepší je vynechat. Když je zařadíte s ohledem na skupinu a ukončíte je jasně a včas, mohou být přínosem. Když ne, zůstane po nich jen rozpačitost nebo něco horšího.

Základem je zvolit hru, která má jasný průběh a konec. Nestačí jen kreslit, co vás napadne. Dobrá hra na papíře má tři fáze: přípravu, hraní a vyhodnocení. Například hra „lodě" nebo „bitva" má skryté pozice, tahy a zásahy. Pokud si jen tak čmáráte, mozek nemá důvod se soustředit a nuda přichází rychle. Vyberte hru s pevnými pravidly, která se vejdou na jeden list a dají se vysvětlit do dvou minut.

If you have any inquiries pertaining to the place and how to use Domishche.Ru, you can get hold of us at our own webpage.