Když běh nestačí: honičky, které nadchnou i náctileté

Dávejte pozor na takzvané poradenské pokušení. Rodič často sedí u hry a říká, co má dítě udělat. Tím ho zbaví rozhodování a hra se promění v poslouchání příkazů. Nechte dítě dělat chyby. Když prohraje, nekomentujte to. Ukažte mu, že i dospělý občas táhne špatně. Děti vydrží u hry déle, když cítí, že rozhodují ony, ne že plní úkol.

Na začátek patří jasná pravidla. Vysvětlete je předem, ne za běhu. U her s během vymezte hranice, aby se děti neztratily v lese. U nočních aktivit vždy kontrolujte počet dětí před i po hře a mějte připravenou baterku. Vedoucí, který křičí pravidla do tmy, ztratí pozornost i důvěru. Lepší je krátká instruktáž, jeden zkušební pokus a pak ostrá hra.

Pro postřeh je ideální hra, při které jeden hráč pouští papírový list z výšky a druhý ho musí chytit dřív, než dopadne na zem. Stůjte proti sobě ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů. Pustíte-li list z úrovně očí, má druhý hráč zhruba půl sekundy na reakci. Jakmile to zvládá, přejděte na pomalejší pád – například pouštějte list ze větší výšky nebo ho nechte klouzat mezi prsty. Chybou je dívat se na ruku, která list pouští; správně se sleduje samotný papír. Také se vyhněte přílišnému napětí v ramenou, které zpomaluje pohyb.

Ostrovní honička. Rozmístěte po hřišti podložky nebo nakreslete kruhy. Kdo stojí na ostrově, je v bezpečí, ale nesmí tam být déle než tři sekundy. Lovec nesmí vstoupit na ostrov, jen číhá před ním. Hra přirozeně střídá běh a taktizování. Častá chyba: příliš mnoho ostrovů, pak se nikdo nechytí. Stačí jich pět nebo šest.

Podlaha je v malém byt v panelákuě nejdražší prostor, a přesto na ní končí většina hraček. Využijte stěny. Nízká police připevněná ve výšce dětí, otočená otevřenými přihrádkami dopředu, nahradí dvě velké krabice. Do spodní řady dejte to, co se používá denně, do horní sezónní věci. Stejně tak košík zavěšený na háčku zvládne plyšáky, které jinak zabírají půl postele. Pokud jde o stavebnice, průhledné boxy s víkem jsou praktičtější než látkové koše – je vidět, co v nich je, a dítě nemusí všechno vysypat, aby něco našlo.

Honění s čísly. Děti stojí v kruhu a mají přidělená čísla. Uprostřed je jeden, který vyvolá číslo a snaží se ho chytit, než oběhne kruh a vrátí se na místo. Pokud se to nepovede, role se mění. Tato varianta je oblíbená, protože zapojuje i čekající děti, které musí dávat pozor.

Ověřené hry, If you have any queries pertaining to where and how to use Barvy stěn Do obýVáku, you can get in touch with us at the web site. které vydrží déle než pět minut Mrazící honička s barvami. Kdo je chycen, zůstane stát jako mrazík. Ostatní ho mohou zachránit tím, že se ho dotknou a řeknou barvu, kterou má na sobě. Pokud ji nemá, musí utíkat k dalšímu. Tato hra nutí děti nejen běhat, ale i všímat si detailů a spolupracovat. Chyba: příliš mnoho zachránců najednou způsobí, že hra nemá konec. Omezte počet zachránců na dva.

Štafetové hry na deseti metrech nejsou o rychlosti, ale o tom, jak zvládnout předávku a otočku. Prostor je krátký, takže každá ztráta času je vidět. Pokud máte k dispozici chodbu, dvorek nebo tělocvičnu s vyznačenou desetimetrovou dráhou, můžete vyzkoušet deset her, které fungují i v takto stísněných podmínkách. Základem je připravit dvě mety ve vzdálenosti deseti metrů a rozdělit hráče do dvou až čtyř družstev.

Honění podle zvuku. Jeden má zavázané oči a ostatní se pohybují tiše. Na zavolání „tady" musí lovec poznat směr a chytit někoho. Tato hra není o rychlosti, ale o sluchu a odvaze. U jedenáctiletých funguje překvapivě dobře, když se střídají role. Bezpečnost: hrajte na měkkém povrchu a bez překážek.

Řetězová honička. Začíná jeden lovec. Když někoho chytí, chytnou se za ruce a honí dalšího společně. Řetěz se prodlužuje, což je pro jedenáctileté atraktivní výzva. Pravidlo: řetěz se nesmí přetrhnout, jinak se lovec vrací sám. Děti se učí domlouvat, kdo kam půjde.

Poslední hra: tichá honička. Nikdo nesmí mluvit ani křičet. Lovec se může prozradit jen dupnutím. Ostatní se smějí pohybovat jen pomalu. Kdo promluví, vypadává. Hra končí, když lovec chytí tři hráče. Je ideální na závěr, kdy potřebujete děti zklidnit.

Stínová honička. Dvojice se drží za ruce, jeden je lovec, druhý stín. Lovec se snaží stoupnout na stínův stín, tedy na místo, kde stín stojí. Stín může uhýbat, ale nesmí se pustit partnera. Hra učí souhru a rychlé reakce. Pozor na příliš tvrdé šlapání – stačí se stínu dotknout nohou.

U všech her platí: začněte s kratšími intervaly a postupně je prodlužujte. Děti si potřebují osvojit pravidla, než do hry vloží plné úsilí. Pokud se objeví nuda, nechte je upravit jedno pravidlo – třeba změnit signál nebo počet ostrovů. Právě možnost zasáhnout do hry drží pozornost déle než jakákoli nová pomůcka.