Když v lese narazíte na hřib koloděj, poznáte ho podle modrání

Než začnete sbírat, zjistěte, jaký typ půdy a jaké dřeviny v okolí potoka rostou. V horských potocích s kyselým podložím bývá méně hub, dokončení Interiéru ale zato se objevují vzácnější druhy. V nížinách s bahnitými břehy a olšemi čekejte hojnost. Procházejte oba břehy – jeden bývá stinnější a vlhčí, druhý sušší. Právě na přechodu mezi nimi roste nejvíc hub.

Častá chyba: lidé si myslí, že u potoka rostou jen jedlé houby, a ochutnávají neznámé druhy. To je smrtelně nebezpečné. Další chyba je sběr do igelitové tašky – houby se zapaří a zničí. Používejte prodyšný košík nebo plátěnou tašku. Také nenosíte domů staré, plesnivé plodnice, které mohou kontaminovat ostatní.

Nejspolehlivějším znakem je modrání dužniny. Po rozříznutí nohy se dužnina během několika sekund zbarví do modra, později do šedozelena. Třeň je poměrně tlustý, v mládí břichatý, s výraznou síťkou, která je v horní části bílá a ve spodní části přechází do červenohněda. Rourky jsou nejprve žluté, později zelenožluté, na řezu modrají. Typická je také tmavě hnědá až černohnědá barva klobouku u starších plodnic.

Středočeský kraj není jen Praha a dálnice. Z hlediska hub jde o mozaiku lesů, které se liší vlhkostí, nadmořskou výškou i složením dřevin. Než vyrazíte, zkontrolujte si dvě věci: aktuální srážky za posledních deset dní a druh porostu. Houby nereagují na déšť okamžitě, ale se zpožděním pěti až deseti dnů. Po vydatném dešti tedy nemá smysl běžet do lesa hned druhý den, ale počkat, až se podhoubí probudí.

Hřib koloděj patří mezi houbaři k nejvyhledávanějším druhům, přesto ho řada lidí zamění za jiné modrající hřiby. Roste od června do října, nejčastěji v teplejších oblastech pod duby, buky a habry. Klobouk má zpočátku světle šedý až bělavý, později šedohnědý, suchý a plstnatý. Na rozdíl od hřibu borového nemá na klobouku žádné růžové odstíny.

Při sběru si dejte pozor na záměnu s hřibem jedovatým, který rovněž modrá, ale má na třeni výraznou červenou síťku a klobouk s růžovými odstíny. Dalším podobným druhem je hřib nachový, jenž má však fialově červený klobouk a roste především v horách. Pokud si nejste jisti, plodnici neberte. Modrání samo o sobě není známkou jedovatosti, ale ani spolehlivým určovacím znakem.

Houby patří mezi potraviny, které se kazí rychleji, než většina lidí čeká. Čerstvé houby obsahují přes devadesát procent vody a jejich pletiva jsou velmi jemná. Právě proto v nich bakterie a plísně nacházejí ideální podmínky. Již několik hodin při pokojové teplotě stačí k tomu, aby se kvalita výrazně zhoršila. Pokud jste houby přinesli z lesa nebo koupili v obchodě, snažte se je zpracovat co nejdříve. Do té doby je uchovávejte v chladničce, ideálně v papírovém sáčku nebo v misce přikryté vlhkou utěrkou. Nikdy je nedávejte do igelitového pytlíku bez přístupu vzduchu, protože se v něm rychle srazí vlhkost a vznikne prostředí pro růst plísní.

Kde hřib koloděj roste a kdy ho sbírat Hřib koloděj upřednostňuje světlé listnaté lesy, okraje cest, parky a staré sady. Najdete ho pod duby, ale i pod buky, lípami nebo habry. Vyskytuje se v nížinách a pahorkatinách, ve vyšších polohách je vzácnější. Sbírá se od června do října, s vrcholem byt v paneláku srpnu a září. Nikdy neroste ve velkých skupinách, obvykle po jednom až třech kusech.

Zpracování hřibu koloděje je jednoduché. Po sběru houby očistěte štětečkem, případně otřete vlhkým hadříkem. Nepoužívejte vodu na namáčení, houba se zbytečně nasákne. Nakrájejte je na plátky a ihned zpracujte. Modrání při tepelné úpravě zmizí, dužnina zešedne. Nejlepší je houby podusit na cibulce, přidat do smetanové omáčky nebo použít do směsi s jinými hřiby. Sušení se nedoporučuje, protože dužnina tmavne a získábyt v panelákuá nahořklou chuť.

Teplota je druhá past. Houby nemají rády mráz ani přílišné teplo. Ideální je chladnička s teplotou kolem čtyř až šesti stupňů. Pokud je dáte do mrazničky, musíte je nejdřív krátce podusit nebo blanšírovat, jinak po rozmrazení zůstane jen vodnatá hmota bez chuti. Syrové houby v mrazáku ztratí strukturu i aroma. Nikdy je také nedávejte do mrazničky v igelitu – vznikne led a houby se rozmrazí jako kaše.

Kde přesně hledat a čeho se vyvarovat Zaměřte se na místa, kde se voda vylévá z břehů, na kořenové náběhy, trouchnivé pařezy a mechem obrostlé kameny. Typické druhy: penízovka sametonohá, hlíva ústřičná, šťavnatka olšová, ale i jedovaté vláknice nebo závojenky. Sbírejte jen plodnice, které bezpečně znáte – u potoka roste mnoho vzácných a chráněných druhů, jejich sběr je zakázán. Nikdy neničte mycelium rozhrabáváním půdy.

If you loved this article and you would like to obtain more details regarding web kindly check out our internet site.