4 zásady, podle kterých houby v penci rostou i nerostou

Houby přinesené z lesa se začnou rychle kazit. Čím déle leží v košíku nebo v tašce, tím víc vlhkosti a tepla je obklopuje, a tím rychleji se v nich množí bakterie a plísně. První hodiny po návratu rozhodují o tom, úPrava interiéru zda vydrží do druhého dne, nebo zda je budete muset vyhodit. Proto je nejlepší začít s čištěním okamžitě, ještě než si sednete k obědu. Pokud to nejde, jak zařídit malou kuchyni alespoň houby vysypte z uzavřené nádoby a dejte je na chladné, úLožNé Prostory V MaléM Bytě větrané místo.

Druhý znak je třeň neboli noha. U bedly je vysoká, If you loved this article and you would love to receive details regarding https://Gratisafhalen.be/author/kinagaray7/ i implore you to visit our web-site. válcovitá, bílá a uvnitř dutá. Na povrchu má charakteristický hadovitý nebo skvrnitý vzor, který vzniká rozpadajícími se šupinkami. U báze se třeň rozšiřuje v hlízu, ale nikdy netvoří výraznou pochvu, do které by se dala plodnice „zasunout". Právě přítomnost pochvy a prstence je typická pro muchomůrky, se kterými si bedlu někteří pletou.

Pokud chcete zjistit, jestli na konkrétním místě mohou růst houby, udělejte něco jiného než testování pH. Projděte les a všímejte si, jaké stromy tam rostou. Smrk a borovice signalizují kyselou půdu, buk a dub spíš neutrální. Podívejte se na zem – silná vrstva mechu, brusinky, borůvčí a jehličí znamená kyselé prostředí, které houbám svědčí. A hlavně: sledujte, kde houby skutečně rostou. Pokud na jednom místě najdete hřiby, zapamatujte si strom, půdní pokryv i vlhkost. Příští rok se tam vraťte ve stejnou dobu. Kyselá půda není překážka, písčitá půda není překážka. Překážkou je sucho a neznalost toho, co houby potřebují.

Otázka, zda houby rostou v penci, nebo jen na kyselých půdách, vychází z častého zjednodušení. Pence jsou zbytky po těžbě dřeva, tedy pařezy, kořeny a někdy i zbytky kůry a štěpky. Nejsou to půdy v botanickém smyslu, ale specifický substrát. Houby se na nich objevují tehdy, když v nich probíhá rozklad dřeva a když je v okolí dost vlhkosti. Kyselost sama o sobě není rozhodující; důležitější je, jaký druh dřeva tam leží, v jaké fázi rozkladu je a jak hluboko je substrát prokysličený.

Záměna, která se nevyplácí: dva nejčastější omy

Dalším krokem je kontrola červivosti. Přes klobouk si posviťte nebo ho rozřízněte. Malé bílé larvy nebo chodbičky znamenají, že houba není vhodná k sušení ani k dlouhému skladování. Takové kusy buď vyhoďte, nebo je ihned zpracujte na jídlo, které sníte do dvou dnů. Červivé houby se v mrazničce ani v sušičce neuchovají – larvy pokračují v žíru i při nízkých teplotách.

Během cesty košík neuzavírejte. Na zádech ho noste tak, aby na něj nešlo přímé teplo od těla. V autě ho položte na podlahu nebo do kufru, ne na sedačku u topení. Když zastavíte, postavte košík na stinné místo a nechte ho otevřený. Krátké přerušení cesty ničemu nevadí, ale delší stání v rozpáleném voze houby zničí.

Proč houby nikdy neoplachujte pod tekoucí vodou Mnozí lidé houby namočí nebo je opláchnou pod vodou, aby byly rychle čisté. To je chyba. Houby jsou jako houba na mytí nádobí – nasáknou vodu a pak se v pánvi místo restování dusí. Ztratí chuť, strukturu a často se rozpadnou. Pokud je opravdu nutné je omýt, udělejte to jen velmi rychle pod studenou vodou, ihned je osušte papírovou utěrkou a co nejdříve tepelně upravte. Lepší je ale suchý postup: nůž, kartáček a trpělivost.

Po očištění houby roztřiďte podle druhu a účelu. Na sušení patří jen zdravé, pevné a suché kusy. Na smažení nebo do polévky se hodí i ty, které mají mírně poškozené okraje, ale ne plíseň. Skladujte je v papírovém sáčku nebo v prodyšné nádobě v chladničce, maximálně dva dny. Nikdy je nedávejte do igelitového sáčku – tam se zapaří a do rána zplesniví.

Typická chyba je čištění až druhý den. Další je krájení na příliš silné plátky, které se pak v sušičce nevysuší rovnoměrně. A třetí: míchání čerstvých a starých hub dohromady. Pokud tyto tři věci dodržíte, houby vám vydrží déle, lépe chutnají a nepřijdete o úlovek z lesa.

Základem je suché čištění. Vezměte si ostrý nůž s krátkou čepelí a měkký kartáček. Nejprve odstraníte jehličí, listí a zbytky hlíny z klobouku. Kartáčkem přejíždějte od středu k okraji, ne naopak. Tím zabráníte tomu, abyste nečistoty zatlačili do lupenů nebo do rourkovitého spodku. Troudnatec a jiné dřevokazné houby se čistí hůř, tam pomůže nůž. U hřibů se doporučuje seříznout rourkovitou vrstvu, pokud je starší nebo příliš mokrá.