Když v noci potřebujete přivolat pomoc, použijte světlo a zvuk

Srst, kůže a dech jako denní kontro

Nejrychlejší cestou k útulnosti je přidat textilie. Nejde o to nakupovat nové – projděte skříně a najděte deky, povlaky nebo šály, které nepoužíváte. Přehodit přes opěradlo židle vlněnou deku nebo na postel položit jinou přehozovou látku zabere minutu a změní celkový dojem. Kobereček, i malý, dokáže ztlumit zvuk a ohřát podlahu. Přírodní materiály – len, vlna, bavlna, dřevo, proutí – působí přirozeně a nestárnou. Naopak lesklé syntetické povrchy v kombinaci s plastem dělají interiér chladným, i když jsou nové.

Zvukový signál je stejně důležitý, If you loved this article and you also would like to get more info relating to http://quasix.ru/User/ThomasDuggan921/ nicely visit our web site. protože světlo může být zakryto vlnami nebo mlhou. Použijte píšťalku, sirénu nebo jiný ostrý zvuk. Výhodou je, že zvuk se šíří i na delší vzdálenost. Opět platí pravidelnost – krátké ostré tóny v sériích po třech. Vyhněte se nepřetržitému tónu, který splývá s okolním hlukem a je obtížné ho lokalizovat. Pokud máte možnost, střídejte světelné a zvukové signály, abyste zvýšili šanci, že si vás někdo všimne.

Zkouška před každým použitím a typické chy

Postroj a karabina hrají větší roli, než se zdá. Těžiště těla musí být co nejblíže lanu. Když je karabina příliš dlouhá nebo je jezdec zavěšený nízko, vzniká kyvadlový pohyb a kladka se zbytečně tře o lano. Zkontrolujte, že karabina je zajištěná a že její zámek není poškozený. Poškozený zámek se projeví nepravidelným zvukem při jízdě – to je signál k okamžitému přerušení.

Nakonec si uvědomte, že pomoc nepřijde úložné prostory v malém bytěždy okamžitě. Vydržte signalizovat, dokud se neobjeví loď nebo záchranáři. Nepřestávejte jen proto, že se zdá, že nikdo nereaguje. V noci je slyšet i slabý zvuk daleko, ale může trvat, než ho někdo lokalizuje. Buďte trpěliví a systematickí. Pokud máte na palubě VHF stanici, použijte ji prioritně – vysílejte na kanálu 16 tísňové volání. Ale i bez ní platí, že světlo a zvuk v pravidelném rytmu jsou nejspolehlivější způsob, jak přivolat pomoc.

Častou chybou je, že lidé signalizují nepravidelně a krátce, pak přestanou a čekají. Snažte se vysílat signál opakovaně v pravidelných intervalech, dokud nedostanete odpověď. Pokud jste na moři, pamatujte, že světlo by mělo směřovat k obzoru, ne do vody. Na klidné hladině se odrazí a může vypadat jako měsíční svit. Další chybou je použití barevných světel – červená znamená nebezpečí nebo levobok, zelená pravobok. Bílá je univerzální pro přivolání pomoci.

Pokud jste na řece nebo jezeře, kde je břeh blízko, můžete kromě světla použít i odraz světla od vodní hladiny nebo zrcátka. To je účinné zejména za jasné noci. Vždy ale mějte na paměti, že signál musí být viditelný a slyšitelný z více směrů. Proto se snažte být na otevřeném místě, ne v zákoutí. Pokud máte více lidí, rozdělte role – jeden ovládá světlo, druhý píšťalku. Vzájemně se střídejte, abyste se neunavili.

V noci se viditelnost na vodě dramaticky snižuje a jakýkoli signál musí být dostatečně výrazný, aby ho ostatní zachytili včas. Základem je kombinace světla a zvuku. Světelný signál by měl být bílý a přerušovaný, nikdy nepoužívejte červenou nebo zelenou, které mají jiný význam. Pokud máte k dispozici baterku, nasměrujte ji přímo k hladině a vysílejte krátké záblesky v pravidelném rytmu – například tři záblesky, pauza, tři záblesky. Tím dáváte najevo, že nejde o náhodné blikání, ale o úmyslný signál.

Co si připravit předem a čeho se vyvarovat Ještě než vyplujete, zkontrolujte, zda máte funkční baterku s dostatečnou svítivostí a náhradní baterie. Píšťalka by měla být připevněna k vestě, ne hluboko v batohu. Na lodi mějte také záložní zdroj světla – ideálně čelovku, kterou lze použít i pro práci. Vyhněte se používání mobilního telefonu jako hlavního světla, protože jeho baterie se rychle vybije a svítivost je malá. Stejně tak nepoužívejte světlice, pokud k tomu nemáte oprávnění a pokud nejde o skutečnou nouzi – jejich nesprávné použití může vyvolat zbytečný poplach.

První praktický krok je zjistit, jestli je lano opravdu mokré, nebo jen orosené. Orosené lano se dá setřít hadrem a brzdí téměř jako suché. Lano nasáklé vodou po dešti nebo po ranní mlze se ale chová jinak — bývá těžší, prověšenější a na dotek studené po celé délce, ne jen na povrchu. Před jízdou zkuste rukou projet několik metrů a porovnat je s úsekem, který je déle na slunci. Pokud je rozdíl znát, počítejte s delší brzdnou dráhou.