Přeplácaný obývák: kde minimalisté nejčastěji selhávají

Než začnete cokoli vytahovat, vypněte lednici ze zásuvky nebo nastavte termostat na nulu. Vyndejte všechny potraviny a přemístěte je do chladicí tašky nebo do jiné chladné místnosti. Vytáhněte police, zásuvky a přihrádky ve dveřích. Ty se myjí nejlépe v teplé vodě s trochou saponátu, ale nikdy je nedávejte do myčky, pokud výrobce výslovně neuvádí, že to sklo a plast snesou. Horká voda může způsobit popraskání skleněných polic a deformaci plastových krytů.

Malá ložnice neznamená, že se do ní nevejde vše potřebné. Rozdíl mezi přeplněným a funkčním šatníkem nebývá v počtu metrů čtverečních, ale v tom, kolik rozhodnutí uděláte ještě předtím, než začnete skládat oblečení. Nejčastější chyba je začít vyhazováním. Lepší je nejdřív změřit prostor a vědět, co přesně do něj má vejít.

Vnitřek lednice vytřete hadříkem namočeným v roztoku jedlé sody a vlažné vody. Na jeden litr vody stačí jedna polévková lžíce sody. Soda odstraní pachy i lehké nečistoty a je šetrná k povrchům. Vyhněte se agresivním čisticím prostředkům s chlorem nebo abrazivním pastám, které mohou poškodit plast a zanechat škrábance, v nichž se pak drží bakterie. Tvrdohlavé zaschlé skvrny nejprve nechte změknout mokrým hadrem, teprve pak je setřete.

Zadní stranu zpevněte latí. Stačí hranol o průřezu čtyřicet krát čtyřicet milimetrů, přišroubovaný svisle přes všechny bedýnky odshora dolů. Tato latě převezme část zatížení a zabrání tomu, aby se police prohýbala dopředu. Pokud chcete polici volně stojící, přidejte dvě latě dozadu a jednu vodorovnou dopředu nahoru. Kovové L-profily fungují taky, ale dřevo je levnější a lépe se s ním pracuje.

Běžné chyby: někteří lidé myjí vnitřek lednice horkou vodou a pak ji hned zavřou. Vzniklá vlhkost se usadí v těsnění a do týdne je zápach zpět. Jiní používají ocet v příliš silné koncentraci, což může naleptat plast a gumu. A třetí chyba je čištění jen viditelných ploch – zapomenou na horní část, pod policemi a na zadní stěnu. Čistěte jednou za měsíc, důkladněji každé tři měsíce. Jakmile ucítíte kyselý nebo zatuchlý odér, nečekejte a udělejte celý postup znovu.

Potraviny ukládejte do uzavíratelných nádob. Otevřené konzervy, nedojedené omáčky nebo nakrájená cibule v igelitu jsou nejčastější příčinou, proč lednice zapáchá i po vyčištění. Syrové maso dejte na spodní polici, aby případná šťáva nekapala na jiné potraviny. Zeleninu a ovoce skladujte odděleně, protože některé druhy uvolňují plyn, který urychluje kažení ostatních.

Základem je zjistit, jak moc je zeď křivá a v jakém směru. Přiložte k ní vodováhu nebo dlouhé pravítko svisle i vodorovně a změřte největší odchylku. Zjistíte dvě věci: dokončení interiéru jestli je zeď vypouklá, nebo vydutá, a jaký je rozdíl mezi místem, kde budou konzoly. Právě ten rozdíl rozhoduje o tom, zda vystačíte s podložkami, nebo budete muset sáhnout po delším kotevním materiálu.

Na co si dát pozor při výběru: každý kus by měl plnit funkci nebo nést vzpomínku. Pokud předmět nedělá ani jedno, jde ven. To je jediné pravidlo, které skutečně funguje. Obraz na zdi, který se vám nelíbí, ale visí tam roky, je horší než prázdná zeď. Prázdná zeď je klidná, špatný obraz je rušivý. Stejně tak doplňky na poličce: tři předměty, které k sobě patří, vypadají lépe než deset náhodných.

Co dělat s těsněním a odtokovým otvorem Gumové těsnění ve dveřích bývá nejčastějším zdrojem zápachu a plísně. Vytřete ho zejména v záhybech, kam se dostane drobek nebo kapka mléka. Použijte vatovou tyčinku namočenou v octové vodě. Stejně tak vyčistěte odtokový otvor na zadní stěně uvnitř lednice. Bývá ucpaný zbytky jídla a když se neprůchodný, voda se hromadí pod zásuvkami a začne zapáchat. Propláchněte ho teplou vodou a případně jemně protáhněte tenkým drátkem nebo špejlí.

Po umytí všechny díly důkladně osušte. Vlhké police a zásuvky jsou živnou půdou pro plíseň a bakterie. Než je vrátíte zpět, nechte je volně uschnout na utěrce. Do umyté a vysušené lednice dejte otevřenou krabičku jedlé sody nebo misku s mletou kávou. Ty pohlcují pachy a vydrží několik týdnů. Měňte je jednou za měsíc, jinak samy začnou být cítit.

Druhá past je monotónnost. Když dáte do místnosti tři věci ze stejného materiálu a stejné barvy, minimalismus se změní v nudu. Pomáhá jedna výrazná textura: hrubý len na polštáři, dřevo na stole, kov na lampě. Nemusí to být drahé, stačí, když se materiály liší. Tři až čtyři různé povrchy v jedné místnosti jsou tak akorát, aby prostor dýchal, ale nepůsobil jako skladiště.

Minimalismus v obývacím pokoji není o tom, mít co nejméně věcí. Je o tom, aby každý kus měl důvod tam být. Většina lidí to pochopí špatně a výsledek je prázdný, chladný prostor, který působí spíš jako čekárna než jako místo k žití. Chyba nebývá v počtu kusů, ale v tom, že chybí měřítko, textura a světlo.

If you loved this post and you would like to obtain more details with regards to návod kindly visit our internet site.