4 návyky, které rozhodují o držení míče po dlouhém nákopu

Co si pohlídat byt v paneláku termínech a cestován

Délka nákopu mění roli prvního dotyku U krátkého nákopu stačí, když hráč míč zpracuje na místě a rozhlédne se. U dlouhého nákopu je první dotyk často soubojový. Míč padá z výšky, má jinou rotaci a odskakuje jinam, než hráč čeká. Praktické pravidlo: čím delší nákop, tím víc musí být první dotyk směrovaný do strany nebo dozadu, ne dopředu do tlaku. Hráč, který se snaží dlouhý míč zpracovat na prsa a ještě ho poslat kupředu, ztrácí půl sekundy a často i balon. Trénujte dopady tak, že míč nejdřív ztišíte a teprve druhým dotykem hledáte spoluhráče.

Fyzická příprava je druhá věc, kterou kluby podceňují. Dorostenec má často jiné zatížení než mužský tým a potřebuje dva až tři měsíce, než si zvykne na intenzitu soubojů a počet sprintů. Pokud ho trenér hodí do přípravy bez individuálního plánu, přijde přetrénování nebo zranění. Osvědčuje se zařadit mladíka do mužského tréninku postupně — nejdřív dvakrát týdně, zbytek dokončit s dorostem, a teprve později přejít naplno. Zranění v prvním roce přechodu patří k nejčastějším důvodům, proč talent zmizí.

Kdy se žlutá mění na červen

Co si z toho vzít pro vlastní tréni

Nakonec: trénujte opakovaně v malých dávkách. Deset přesných kopů denně je lepších než padesát zbrklých. Po každé sérii si řekněte, co fungovalo a co ne. Pomůže i video: nahrajte si kop zezadu a z boku. Uvidíte, zda našlapujete správně a zda míč opouští nohu v optimálním úhlu. Cílem není poslat míč daleko, ale dodat ho spoluhráči tak, aby s ním mohl okamžitě pokračovat v akci.

Třetí návyk je čtení rotace. Dlouhý nákop s topspinem padá rychleji a nízko, nákop bez rotace naopak plave a nechá se déle čekat. Hráč, který nerozliší tyto dva druhy, podkopává si vlastní pozici. Před zápasem i během rozcvičky si všímejte, jak se míč chová po dopadu na různé povrchy. Na tvrdším terénu odskočí výš a dál, na měkčím se zasekne. Podle toho se mění i to, jestli má smysl útočit hlavou, nebo raději míč stahovat na zem.

Druhý návyk se týká postavení těla před dopadem. Pokud hráč sleduje jen letící míč a zapomene na soupeře za zády, dlouhý nákop se změní v osobní souboj, který nemá jak vyhrát. Před dopadem je potřeba udělat dva tři kroky do strany, dostat tělo mezi míč a protihráče a teprve pak řešit zpracování. Typická chyba je stát na místě a čekat, až míč spadne na hlavu. Tím se ztrácí jakýkoli náskok.

Čtvrtý návyk je komunikace před nákopem. Dlouhý míč není individuální akce, rekonstrukce bytu ale dohoda. Někdo musí vědět, že míč půjde na jeho stranu, a někdo jiný musí zajistit prostor pod ním. Bez toho vzniká typický chaos: dva hráči skočí po stejném míči, nebo naopak nikdo nezajistí odražený balon. Stačí krátký pohled a domluva před rozehrávkou. Tým, který tohle zvládá, drží míč i po dlouhých nákupech, protože míč neskončí u soupeře, ale v druhém sledu.

Dlouhý nákop vypadá jako okamžik, kdy míč opouští nohu a hra se na chvíli vzdálí. Ve skutečnosti se v ten moment rozhoduje o dalším držení. Čím delší nákop, tím delší doba letu, tím více času pro soupeře přeorganizovat se a tím větší nárok na to, If you loved this article therefore you would like to acquire more info relating to Nora6.Es nicely visit our site. jak si tým poradí s prvním dotykem po dopadu. Kdo tohle podcení, ztrácí míč dřív, než si stačí rozestavit hráče. Kdo to zvládne, získá prostor, který soupeř nestačí zavřít.

Poslední věc, kterou je dobré hlídat, je únava. Dlouhé nákopy se nejčastěji ztrácejí v závěru zápasu, kdy hráči přestanou dělat kroky do strany a začnou jen stát a čekat. Pokud chcete držení míče udržet i v posledních minutách, musíte trénovat opakované dopady pod tlakem, ne jen izolované zpracování. Bez toho se i dobře zahraný nákop změní v odevzdaný míč.