5 čísel, která prozradí, kolik vody spotřebuje vaše domácnost

Než začnete cokoli kupovat, změřte vlhkost v místnosti vlhkoměrem. Pokud je nad šedesát procent a teplota pod dvacet stupňů, řešte nejdřív zdroj vlhkosti: sušte prádlo venku, větrejte po vaření a po sprchování. Teprve pak seřiďte ventilačku. Okno, které netěsní, se rosí vždycky – i když je venku jen mírně pod nulou.

Nejčastější příčinou je kondenzace. Teplý vlhký vzduch z místnosti se dostane na studenou vnitřní stranu skla nebo rámu a tam zkondenzuje. Poznáte to podle toho, že voda je čistá, objevuje se hlavně ráno a po vaření nebo sušení prádla. Řešení není utírat, ale snížit vlhkost: krátce a intenzivně větrat několikrát denně, nenechávat zavřené dveře do koupelny po sprchování a zajistit, aby pod oknem nebyl nábytek blokující proudění vzduchu.

Prvním krokem je zjistit, odkud vlhkost pochází. Běžné zdroje zahrnují vaření, sprchování, sušení prádla v úprava interiéru a dýchání rostlin i lidí. V malém bytě dokáže jedna várka prádla uvolnit několik litrů vody do vzduchu. Pokud se tyto zdroje nekontrolují, vlhkost se hromadí a kondenzace se zhoršuje. Pomáhá vařit s poklicí, sušit prádlo venku nebo v sušičce a používat digestoř odvádějící vzduch mimo místnost.

If you loved this posting and you would like to acquire additional information relating to byt v Paneláku kindly take a look at our web-page. Průměrná česká domácnost o dvou až třech lidech spotřebuje zhruba 90 až 120 litrů vody na osobu a den. To znamená, že za jediný den proteče vodoměrem přibližně 250 až 350 litrů, tedy zhruba čtvrt kubíku. Za měsíc se tak dostanete na 7 až 10 kubíků a za rok na 90 až 120 kubíků. Skutečná čísla se ale mohou lišit klidně o polovinu, protože záleží na způsobu vytápění, typu splachovadla, délce sprchování a na tom, zda máte myčku a pračku.

Jak měřit systematicky a co si zapisovat Měření má smysl jen tehdy, když je opakujete za stejných podmínek. Zvolte tři až čtyři místa v bytě: obývací pokoj, ložnici, koupelnu a třeba chodbu nebo roh u okna. Do každého dejte na dva dny vlhkoměr a zapisujte hodnoty ráno, odpoledne a večer. Teplotu a vlhkost si poznamenejte současně. Rozdíl mezi místnostmi nad 10 % relativní vlhkosti už je podezřelý. Pozor na to, že vlhkoměr zvlhne, pokud ho dáte přímo na parapet nebo do blízkosti vaření – to není chyba přístroje, ale špatné umístění.

Zjištění nejvlhčí místnosti je prvním krokem. Teprve pak má smysl řešit příčinu: zda je to špatné větrání, netěsnící okna, průvan nebo třeba sušení prádla uvnitř. Bez měření budete zbytečně vysoušet celý byt, i když problém je jen v jednom rohu. Pokud se vlhkost drží i po pravidelném větrání a měření ukazují trvale vysoké hodnoty, je na místě zavolat odborníka na stavební fyziku nebo sanitaci.

Typická chyba je výkvět setřít a natřít zeď penetrací nebo fasádní barvou. Sůl zůstane pod nátěrem, tlak páry ho vytlačí a barva se odloupne i s omítkou. Stejně chybné je sádrovat postižené místo bez jeho vysušení. Sádra sůl uzavře, ale také zadrží vlhkost, takže se výkvět objeví jinde — typicky ve vedlejší místnosti nebo u podlahy. Další častá chyba je používat prostory bez odvětrání. Cihla potřebuje, aby se vlhkost odpařovala i z vnitřní strany, jinak zůstává v konstrukci a tlačí se na povrch.

Kromě přístroje sledujte i fyzické známky. Nejvlhčí místnost poznáte podle orosených oken, tmavých skvrn na zdi, odlupující se barvy nebo zatuchlého zápachu. Zkontrolujte také spáry u oken, rohy za nábytkem a místa, kde je na zdi studený povrch. Pokud se vám zdá, že je vlhká celá místnost, ale přístroj ukazuje nízké hodnoty, může jít o špatnou cirkulaci vzduchu – vlhkost se drží u podlahy nebo v rozích, kam se vlhkoměr nedostane.

Vlhkost v bytě se neprojevuje jen mlžením oken. Často ji pocítíte na studené zdi, v rohu za skříní nebo v koupelně, kde se drží pach. Abyste zjistili, která místnost je na tom nejhůř, potřebujete měřit, ne hádat. Levný vlhkoměr (hygrometr) stačí k základní orientaci, ale musíte ho umístit správně – alespoň 30 cm od zdi, mimo přímé topení a mimo dosah koupelny či kuchyně, aby nezachytával místní výkyvy.

Častou chybou je měřit jen jednou a dělat závěry. Vlhkost kolísá podle počasí, větrání a vaření. Další chybou je umístit vlhkoměr na jedno místo a zapomenout na něj. Pokud chcete znát skutečný stav, střídejte místa a měřte alespoň týden. Vyhněte se také měření těsně po sprchování nebo vaření – to vám ukáže jen krátkodobý výkyv, ne dlouhodobý problém.