Proč první dalekohled často zklame a jak to zastavit
První dalekohled kupovaný podle parametrů na krabici skončí často ve skříni. Důvod nebývá cena ani značka, ale volba mezi refraktorem a reflektorem bez ohledu na to, co s ním chcete dělat. Refraktor má objektiv z čoček, reflektor zrcadlo. To určuje, co uvidíte, jak často a s jakou námahou.
Zimní obloha je nejlepší začátek, ale má jednu pa
Kde začátečníci nejčastěji chybují Reflektor nabízí větší průměr za stejné peníze, a tedy lepší obraz slabých objektů. Jenže zrcadlo je třeba jednou za čas seřídit a tubus se musí temperovat i půl hodiny. Největší pastí je montáž. Dalekohled na nejistém stativu se třese při každém dotyku a zvětšení nad 100× je nepoužitelné. Raději menší průměr na pevné montáži než větší na poddimenzované. Pokud s dalekohledem třesete i při zaostřování, je to špatně.
Kde dalekohled skutečně přečká období mezi pozorování
Když se po setmění objeví na obloze jasný záblesk a zmizí dřív, než stihnete říct „to je hvězda", nejde o hvězdu. Padající hvězda je jen zažitý název pro světelnou stopu, kterou po sobě zanechá malé tělísko hořící v atmosféře. Říká se mu meteoroid, než vstoupí do ovzduší. Ve chvíli, kdy se rozzáří, je z něj meteor. Pokud něco dopadne až na zem, mluvíme o meteoritu. Rozdíl není slovíčkaření – určuje, co vlastně na obloze vidíte a co můžete pozorovat.
Zaostřování je věc cviku. Ostřící šroub se nesmí otáčet silou. Pokud jde ztuha, něco je špatně – buď je tubus zkřížený, nebo je výtah poškozený. Ostřete vždy od nejasného obrazu k jasnému, nikdy naopak. Při velkém zvětšení je hloubka ostrosti minimální, takže i nepatrný pohyb šroubu udělá rozdíl. Na planetách se vyplatí zkusit ostření na měsíčním kotouči, kde je kontrast nejvyšší, a pak teprve přejít na cíl.
Refraktor je odolný, nepotřebuje seřizování a rychle se vytemperuje. Malý refraktor o průměru 70–90 mm ukáže Měsíc, fáze Venuše, Jupiterovy měsíce a Saturnův prstenec. Na slabé mlhoviny a galaxie ale potřebujete průměr alespoň 100 mm, jinak zůstanou jen šedé skvrnky. Pozor na barevnou vadu u levných krátkých refraktorů – jasné objekty mají fialové lemy.
Třetí možností jsou výrazná souhvězdí. Velký vůz, Orion, Kasiopeja nebo Labuť jsou vidět i z okraje města. Pomáhají jako orientační body – když se je naučíte, snadno pak najdete další objekty. Čtvrtým cílem je Mléčná dráha. Tu uvidíte jen na skutečně tmavém místě bez pouličního osvětlení, nejlépe na podzim a v létě, když je její pás vysoko nad obzorem. Pátým objektem jsou meteory neboli padající hvězdy. Nejsou sice předvídatelné jednotlivě, ale během známých rojů jich za hodinu spatříte desítky.
Před koupí si ujasněte, co chcete pozorovat. Měsíc, planety a dvojhvězdy zvládne refraktor i malý reflektor. Deep-sky objekty chtějí průměr, a tedy reflektor. Dalekohled postavte na místo bez pouličního světla a nechte ho vytemperovat. První večer si naplánujte dva tři objekty, ne dvacet. Naučte se hledat hvězdy podle mapy a používat okulár s delším ohniskem pro orientaci. Teprve pak přepněte na větší zvětšení.
Další chyba je honba za maximálním zvětšením. Užitečné zvětšení se počítá jako dvojnásobek průměru objektivu v milimetrech. Pro 130mm reflektor je strop kolem 260×, ale jen za úložné prostory v malém bytěýjimečně klidného vzduchu. Prodejci uvádějí zvětšení 500× a více, což je nesmysl. Stejně tak okulár v balení bývá slabý a druhá investice do kvalitnějšího okuláru udělá víc než výměna dalekohledu.
Nekupujte dalekohled v hračkářství ani podle obrázku na krabici. Rozhoduje průměr objektivu, ohnisková vzdálenost a pevnost montáže, ne počet příslušenství. Pokud si nejste jistí, začněte s malým refraktorem na stabilním stativu nebo s refleektorem o průměru 130–150 mm. Oba vás naučí oblohu znát. A to je cennější než jakýkoli parametr na krabici.
If you treasured this article and you simply would like to receive more info concerning více zde i implore you to visit our own web-site.
등록된 댓글이 없습니다.