Horská obloha vs. městská: proč je nebe jinde a co s tím
Jakmile máte podezření, že vidíte určité souhvězdí, If you want to find more in regards to zdroj look into our own web site. otočte se nebo si stoupněte jinam. Skutečné souhvězdí musí zůstat na stejném místě vůči ostatním hvězdám, i když se pohnou větve v pozadí. Dalším testem je čas. Během hodiny se hvězdy posunou, ale vzájemné vzdálenosti v souhvězdí zůstávají stejné. Pokud se vám obrazec rozpadá nebo mění tvar, pravděpodobně jste si spojili nesouvisející hvězdy. Pomáhá také porovnat velikost: souhvězdí na obloze zabírají často překvapivě velkou plochu, mnohem větší, než bývá na obrázcích v knihách.
Hubble prošel několika servisními misemi a přístroje se měnily. Data z raných let mají jiné rozlišení a jinou citlivost než data po roce 2009. Když srovnáváte dva snímky stejného objektu z různých období, musíte vzít v úvahu, že nejde o stejný přístroj. Rozdíl v jasnosti pak nemusí znamenat změnu objektu, ale změnu techniky. U proměnných hvězd nebo pohybujících se těles je proto nutné pracovat s přesnými časy expozic, ne jen s datem pozorování.
Zimní souhvězdí jsou nejvýraznější, a proto se s nimi začíná nejsnáze. Orionův pás ze tří hvězd je nepřehlédnutelný. Prodloužíte-li linii pásu doprava dolů, narazíte na Sirius v Velkém psu. Doleva nahoru na Aldebarana v Býku. To je první praktická pomůcka. Jenže pozor: v zimě je obloha sice jasná, ale mráz a mlha často zkreslují viditelnost natolik, že si člověk spojí špatné hvězdy a odnese si chybný návyk. Pokud je vzduch příliš vlhký nebo mrzne, raději pozorování zkraťte a ověřte si to, co jste viděli, jindy.
Mezi typické chyby patří trestání po návratu. Zvíře si nespojí rozbitý polštář s vaším hněvem, který přišel o hodiny později – spojí si ho s vaším příchodem. Další chybou je náhlé prodloužení doby na celý pracovní den. Stejně tak nefunguje druhé zvíře jako „společnost" bez postupného seznámení. A pokud se přidá zvracení, průjem, odmítání jídla nebo sebepoškozování, je čas zavolat veterináře nebo odborníka na chování.
Zdánlivá versus absolutní jasnost Zdánlivá jasnost závisí na vzdálenosti. Vzdálenější hvězda stejné skutečné zářivosti se jeví slabší. Proto astronomové používají i absolutní magnitudu, což je jasnost, kterou by objekt měl ve standardní vzdálenosti deseti parseků. Absolutní magnituda umožňuje porovnávat skutečnou zářivost objektů bez vlivu vzdálenosti. Pokud se v tabulce setkáte s hodnotou označenou malým písmenem m, jde obvykle o zdánlivou magnitudu. Velké M označuje absolutní magnitudu.
Rozdíl je i v tom, co vlastně vidíte. V horách rozlišíte strukturu Mléčné dráhy, hvězdokupy a slabé mlhoviny. Ve městě uvidíte jen nejjasnější hvězdy a planety. To není chyba pozorovatele, ale fyzikální důsledek prostředí. Pokud chcete porovnat obě oblohy, udělejte to ve stejnou noc a se stejným vybavením. Zapisujte si, co jste viděli, a to i to, co jste neviděli. Právě rozdíl v tom, co zmizí, je nejlepší měřítko světelného znečištění.
Praktický postup při pozorování je jednoduchý. Nejprve zjistěte, jaké magnitudy jsou v dané oblasti oblohy viditelné. Za dobrých podmínek mimo město uvidíte pouhým okem hvězdy do magnitudy 6 až 6,5. Dalekohled o průměru objektivu 50 mm prodlouží dosah přibližně k magnitudě 10, větší přístroj ještě níže. Nezapomeňte, že důležitá je adaptace očí na tmu. Trvá kolem dvaceti minut a jakékoli bílé světlo ji zničí. Červené světlo je pro zachování adaptace vhodnější.
Ve městě je situace opačná. Světelné znečištění vytváří nad obzorem zář, která pohlcuje slabé hvězdy. Čím osvětlení v obývákuýše k obzoru, tím horší je to. Proto se ve městě vyplatí pozorovat přímo nad hlavou, kde je nebe nejtmavší. Pomůže také vybrat si noc bez měsíce a mimo hlavní ulice. Pokud fotíte, použijte kratší expozice a vyšší citlivost, protože delší expozice nasbírá více světla z lamp. Filtr proti světelnému znečištění pomůže, ale nikdy neudělá z městské oblohy horskou.
Stupnice vznikla už ve starověku, kdy pozorovatelé rozdělili hvězdy do šesti tříd podle toho, jak jasné se jim zdály. Nejjasnější dostaly první třídu, nejslabší šestou. Moderní astronomie tuto stupnici zpřesnila a rozšířila oběma směry. Rozdíl jedné magnitudy znamená změnu jasnosti přibližně 2,5krát. Rozdíl pěti magnitud odpovídá stonásobné změně toku světla. To je důležité pro orientaci: hvězda s magnitudou 1 je zhruba stokrát jasnější než hvězda s magnitudou 6.
Když se v astronomickém popisu objeví údaj o magnitudě, nejde o velikost hvězdy v kilometrech ani o její skutečnou zářivost. Magnituda je číslo, které vyjadřuje zdánlivou jasnost objektu na obloze tak, jak ho vidí pozorovatel ze Země. Platí přitom zvláštní pravidlo, které na první pohled mate: čím nižší číslo, tím jasnější objekt. Slunce má magnitudu kolem -26, Měsíc v úplňku přibližně -13 a nejjasnější hvězdy na noční obloze se pohybují mezi -1 a 0. Slabé hvězdy viditelné pouhým okem mají magnitudu kolem 6.
등록된 댓글이 없습니다.