Materiál deky, který vlhne, zničí každý večer na balkoně

Prvním krokem je rozdělení věcí podle toho, jak často je potřebujete. Gril, zahradní nábytek a květináče používané každý týden nemají být za třemi vrstvami krabic. Zimní lyže, vánoční osvětlení nebo nafukovací bazén patří do kategorie, kterou otevíráte dvakrát ročně. Tyto dvě skupiny oddělte fyzicky i vizuálně. Právě jejich promíchání je nejčastější důvod, rekonstrukce bytu proč se balkon po sezoně změní v neprostupnou hromadu.

Před pokládkou zkontrolujte také, zda má balkon vlastní odtok a zda není ucpaný. Rošt nesmí bránit vodě v odchodu z plochy. If you loved this article and you want to receive much more information regarding úložné prostory v malém bytě please visit our site. Pokud je odtok uprostřed, rošt se skládá se spádem k němu, ne od něj. Špatně orientovaný spád poznáte podle kaluží, které po dešti zůstávají přes den. Když se voda drží u zdi, je zbytečné investovat do dražšího dřeva; problém je v uložení, ne v materiálu.

Častá chyba je ukládat věci „na jednu hromadu" bez popisu. Za rok nevíte, co kde je, a všechno znovu vyložíte. Krabice si označte a těžké věci dávejte dolů, lehké nahoru. Také počítejte s tím, že sezonní věci potřebují při ukládání aspoň minimální údržbu: nábytek před uložením očistěte a osušte, textilie vyperte a důkladně vysušte, nářadí nakonzervujte. Uložit mokrou věc znamená, že ji na jaře vyhodíte.

Deska, panty a zajištění proti sklopen

Materiál sedáku rozhoduje o tom, jak dlouho vám křeslo vydrží. Na lodžii, kde na nábytek prší a svítí slunce, se vyhněte látkám, které nasáknou vodu a zůstanou vlhké. Síťovina nebo perforovaný plast schnou rychle a nezadržují vodu. Dřevěné lamely jsou příjemné, ale potřebují ošetření olejem aspoň jednou za sezónu, jinak šednou a praskají. Sluníčko přes sklo lodžie umí materiál zničit rychleji než na otevřené zahradě, protože sklo soustředí teplo.

Základní pravidlo zní: čím méně vlhkosti vlákno pojme, tím méně problémů. Syntetická vlákna jako polyester, polypropylen nebo akryl přijímají jen zlomek vody oproti bavlně a vlně a schnou výrazně rychleji. Pletená deka z polyesteru s hrubší strukturou je pro balkon praktičtější než sebejemnější bavlna. Naopak čistá vlna a bavlna jsou na venkovní večery rizikové: sají vodu, dlouho ji drží a v chladu pak působí mokře i tehdy, když na pohled vypadají suché.

Na chladné večery se osvědčuje mít dvě deky: jednu lehkou syntetickou na běžné posezení a druhou silnější pro chladnější dny, obě ale ze stejné skupiny materiálů, které rychle schnou. Když se počasí zhorší, není co řešit — deka se vezme dovnitř, pověsí a druhý den je suchá. Materiál, který vlhkost nechytá, není dražší ani exotický. Je to jen vlákno, které vodu pustí dál, místo aby si ji nechalo pro sebe.

U syntetických dek se vyhněte aviváži a přílišnému pracímu prostředku. Zbytky chemie vážou vodu a snižují schopnost vlákna rychle schnout. Perte při nižší teplotě, důkladně vymáchejte a sušte volně. U směsí s vlnou nebo bavlnou počítejte s delší dobou schnutí a neukládejte je do uzavřené bedny, dokud nejsou opravdu suché. Právě skladování ve vlhkém stavu je druhý nejčastější důvod, proč deka na balkoně přestane fungovat.

Začněte mezerou u zdi. Rošt nikdy nepřisunujte na doraz ke zdivu. Mezi poslední latí a omítkou nechte alespoň dva až tři centimetry, u hrubších fasád i více. Touto mezerou proudí vzduch a odchází vlhkost, která se jinak drží v koutě a sráží se na dřevě. Typická chyba je rošt „zarovnat do zdi, aby to bylo čisté". Výsledkem je trvale vlhký pruh, na kterém se plíseň objeví nejdřív. Pokud potřebujete rošt vizuálně uzavřít, použijte distanční podložky připevněné ke zdi, ne těsné dotažení latí.

Pod latěmi musí být volný prostor pro odtok. Nepokládejte rošt přímo na betonovou podlahu bez podložek. Použijte pryžové nebo plastové podložky, které nadzvednou konstrukci alespoň o dva centimetry a umožní vodě odtéct a dřevu proschl. Podložky dávejte i doprostřed delších latí, ne jen na konce. Delší latě se pod zatížením prohnou a vytvoří vaničku, kterou na první pohled nevidíte.

Častou chybou je nechat deku přes noc venku a ráno ji jen přehodit přes zábradlí. Rosný bod udělá své a vlhkost se usadí i na materiálu, který jinak vody moc nepřijme. Po použití je lepší deku protřepat, pověsit volně přes opěradlo a nechat ji větrat, ideálně pod střechou nebo v závětří. Pokud se dostane do deště, schnout musí rozložená, ne složená v roli. Složená deka schne zvenku a uvnitř zůstává vlhká, což je přesně stav, kdy vzniká zatuchlý pach.

Jak poznat materiál, který vlhkost neudrží Při nákupu se vyplatí dívat se na složení, ne na název. Směs s vysokým podílem syntetiky bývá vhodnější než přírodní vlákno bez úpravy. Všímejte si také vazby: hrubší pletenina nebo tkanina s otevřenou strukturou větrá lépe než hustý, těsný materiál, ve kterém se voda drží u sebe. Pokud je deka příliš těžká a kompaktní, bude po večeru na balkoně vlhká uvnitř i po několika hodinách. Lehčí a prodyšnější provedení sice může působit méně luxusně, ale na balkoně vydrží víc.